Problém českých účetních standardů není jejich implementace, ale rozklíčování, co tím chtěl básník říci. A kolik daňových poradců, tolik názorů. Státní správa si stejně nakonec udělá co chce.
V tom máte i nemáte pravdu. Daňoví poradci (ti, co jsou v Komoře daňových poradců a fungují podle Zákona o daňovém poradenství), Vám v drtivé většině případů odmítnou dát na cokoliv takového své razítko (a bez razítka, resp. bez uvedení čísla poradce a vyznačení jeho poradenské role), je jeho vyjádření stejný plk, jako když o tom mluví běžná účetní. To je dáno tím, že sama Komora nemá v mnoha případech jasno. Komora podle mě funguje nevhodně, nebije se za zájmy poplatníků. Místo toho vytváří pracovní skupiny s Ministerstvem financí a GFŘ. Výsledkem těchto pracovních skupin jsou pak mimo jiné i pokyny GFŘ "D-#", které často obsahují nové chyby, které ani samotný zákon neobsahoval. Aby to nebylo jednoduché, tak pokyny GFŘ jsou závazné pouze pro finanční správu (správce daně), ale nejsou závazné pro veřejnost. Fungují tedy tak, že pokud se jich držíte, jako poplatník, tak máte jakš takš jistotu, že nebudete postihován. Na druhou stranu ale, mnohdy D-pokyny jsou zmršené, a úředník nemá jinou možnost, než se jimi řídit.
Suma sumárum, daňový poradce Vám dá razítko tak akorát na postupy, které jsou jasné a nekonfliktní, případně bezpečné podle D-pokynů. V ostatních případech Vás odkáže na závazné posouzení správcem daně podle Daňového řádu. To stojí 10 000 Kč a je platné maximálně 2 roky (pokud se mezitím nezmění legislativa) a pouze pro situace, které jsou parametrově totožné.
Asi jedinou trochu smysluplnou možností by byl audit systému, ale myslím, že do toho by si troufla pustit se maximálně velká čtyřka, a za bůhvíjaké peníze. Audit by byl opět platný jen do chvíle, kdy by podkladový systém nebyl změněný (updatovaný) a nebyla změněná legislativa.
Myslím, že běžná firma je v tomto ohledu opravdu v pasti, cesta vlastního vývoje je velmi riskantní, a stačí něco opomenout, a průšvih je na světě.