Jmění lidí se neporovnává až potom, co všichni promění nemovitost na hotovost (a zaplatí daň). Proto nějaká daň z převodu nemovitosti je zde bezpředmětná, protože v nemovitostech se peníze parkují - a tím se ztrácejí z ekonomiky.
Jasně, ale ohodnocení nemovitosti je složitá záležitost. V účetnictví, pro daňové účely, byste nemovitost ohodnocoval v pořizovacích cenách. Ale to není přesné. Proto pro účetní odpisy musíte nemovitost ohodnotit tržní cenou - a ta se může měnit, a někdy i prudce.
Podobně to mají i osoby, i když si to nedovedou takto odlišit. Hodnota nemovitosti v Praze může být z hlediska přínosu pro rodinu stejná, ať už je nemovitost v lukrativní čtvrti (Ořechovka?) nebo jestli je to byt v Nuslích. Obě nemovitosti zajistí rodině život ve městě, kde je dobrý výdělek, výběr škol, ... Přesto ale tržní cena nemovitostí se liší dramaticky. Vybydlený byt v Nuslích může ale také vyskočit nahoru. Stačí, když nějaký developer skoupí část ulice a zrenovuje ji.
Pokud uvažujete o "parkování" peněz, pak musíte uvažovat o nemovitosti jako o ceně v cenách pořizovacích. Zaparkovány jsou jen cihly, panely, malta, beton, ... Zbytek peněz už jsou v podstatě jen marže, ale ty zaparkovány nejsou - ty putují od jednoho k druhému.
Osobně zastávám názor, že lepší je nájemní bydlení. Člověk se může stěhovat podle potřeby, v produktivním věku mít čtyř, pětipokojový byt. Později třeba zase jen dvoupokojový, jak bude potřeba. To s vlastními nemovitostmi jde taky, ale ne každý má dost síly i znalostí, aby se na trhu s realitami ubránil (nezahučel na tom).