kteří mají pocit, že jim nějaká žena nabourává jejich exkluzivní pánský klub...
To jsem v ČR tedy neviděl, předsudky jistě, ale to je normální lidská vlastnost.
Asi se pohybuji v bandě buranů a ne pokrytců.
Buran tě pošle do (_._) přímo, TAM jdi, TUDY a nazdar!
Pokrytec se tváří, jako že je machr a pokrokový, ale ve skutečnosti je ho hňup.
Pak je ještě jedna věc.
Chlapi se hádají úplně jinak než ženský.
Chlapi si poměřují péro, kdo je silnější pes a kdo bude šukat.
Jak se do takové "poměřovací" hádky vloží ženská, vystrkuje pipinu a chce ukázat, že ho největšího ho má ona, je to jednak směšné a jednak to dopadne špatně.
To hromada chlapů nesnáší.
Ženské jsou ženské a chlapi jsou chlapi.
Měl jsem na starosti dvacet bab z účtárny a je to úplně něco jiného než se starat o chlapi.
Lidi jsou zblbnutí fašisticko-neo-marxistickou propagandou, že jsme všichni stejní.
Nejsme!
Jsme si rovni, ale nejsme stejní!
Kdybych mezi kupu bab přišel a začal jim vyprávět, jak mě svrbí péro, budou na mě zírat jako na šílence. Ale holky si v kolektivu běžně říkají "dostala jsem to a". Prostě jsme jiní! Buďme rádi!
Měl jsem ženskou šéfovou a byla skvělá!
Ale člověk musí přizpůsobit svoje chování i tomu, kdo je.
Jak se ženská začne chovat jako chlap, nedělá to dobře.
Ženská může s chlapama neuvěřitelně orat, dělat jim příšerné brikule a oni jí budou zbožňovat!
Oproti tomu chlap v ženském kolektivu je vnímán jako "něco podřadného", jako "není dost chlap na pořádnou práci".
Chlap velící ženskému kolektivu je autorita a často stejně zbožňovaný jako nenáviděný.
Když napíšeš:
kteří mají pocit, že jim nějaká žena nabourává jejich exkluzivní pánský klub...
Ale jistě, že to mohlo nastat, když mezi pět mladých vlčáků, kteří se snaží prosadit a sesadit z trůnu vůdce smečky přijde ženská, která chce ukázat, že je víc chlap, než oni, prostě je to rozzuří. Ona tím pošlapává jejich mužství. Bez kontextu těžko soudit.
Česká společnost je mimořádně tolerantní, extrémně tolerantní.
Nemůžeš odsoudit kopáče, doktory ani ajťáky.
Stejně tak nelze popřít sto tisíc let našeho lidského vývoje.
Vzorce chování, které máme, si neseme tísíce let.
Chtít je změnit je stejná blbost, jako bys řekl "A od zítra budu kadiť plyšové medvídky a čůrat písničky."
Jsou věci nám dané a ty musíme respektovat.
Můžeme být tolerantnější, ale uvnitř jsme pořád šelmy.
Až přestaneme být šelmy, staneme se potravou pro dravější a schopnější národy!