Pánové, pánové, tak já vás uvedu do obrazu. I nadějní lidé posledních ročníků ze zde velké čtyřky jsou schopni programovat stylem, který byste podle kvality návrhu odhadli někam na zemědělku/ekonomku s přidruženým IT oborem (takové fakulty budoucím odborníkům nepodoručuju). Zejména matematici nebývají dobrými programátory. Ani zahraniční univerzita není zárukou. Někteří jejich absolventi mají přímo tragickou úroveň. Např. jedna z nejprestižnějších univerzit oficiálně uvolnila software v Javě, který přestal fungovat po změně procesoru (instrukční sada zůstala stejná).
Uvědomte si jednu věc. Stát se chová k vědcům jako k lékařům. Jenomže když se lékař poděkuje, každému je jasné, že by ho zítra mohl potřebovat. U vědců takový tlak není, a proto je jejich výzkumná činnost státem podhodnocená.
Stát se dal cestou malých částek za studenta a mnohem větších částek za absolventa. Protože je ocenění výzkumu finančně podhodnoceno, vzniká tak efektivní tlak udělat z VŠ tzv. "diploma mill". To platí pro všechny školy.
Ještě je možnost spolupráce s průmyslem, řekl bych cesta Potěmkinovou vesnicí. My od vás nakoupíme zboží, vy nám dáte grant. Je to prosté, kapitalistická firma nefunguje na principu rozhazování peněz.
Přesto je u nás veřejná škola pořád lepší než soukromá. Tam je student platící zákazník, a jako takový vystuduje.
Co se týče vědy, článek má dva typy autorů. Tzv. první autor, který je skutečným autorem, a pak další autory. Obvykle je to školitel doktoranda. Vytvořené vědecké výstupu jsou téměř výlučně dílem doktorandů, kteří na škole nezůstávají. Důležitý je jejich počet. Když si vydělíte získané vědecké bobříky počtem prvních autorů, velká česká čtyřka už není vyjímečná. Berte to tak, že jsou i jiné žebříčky hodnocení, podle kterých propadá.
Pokud chcete něco umět, musíte si vybrat podle kritéria, které jako uchazeč neznáte. Podle člověka, který vás bude zkoušet. Pokud se věnuje výzkumu, bývá prvním autorem, můžete se na výzkumu podílet, a pokud toho chce po vás hodně, pak vás zřejmě může něco naučit. Pozn. úlohy z běžné firmy jsou totiž jenom takové lepší bastlení, než jakým jsou umělá zadáních standardní semestrálních prací.
Chcete-li školu na úrovni, chcete efektivní výzkum - viz dělení počtem prvních autorů, kteří přednáší. Jenomže to by taky stát musel navýšit hodnocení za výzkum natolik, aby lidé schopní býti prvními autory nemuseli zabíjet čas péči o studenty, kteří jsou drženi jen coby zdroj příjmů od státu. Jinými slovy, u velké čtyřky platíte za pověst, která už taky není, co bývala. Vezměte si např. s jakou rychlostí se na MFF zrušily přijímačky jako finanční kompenzace demografického poklesu.
Chcete-li jít studovat a něco umět, vyberte si fakultu, kde je ne IT, ale Computer Science, v postavení primární katedry. Výběr podle velké čtyřky je naivní, idealistický, a neodráží současný stav věci. Abyste něco uměli, hledáte ne školu, ale někoho, kdo vás něco naučí - viz první autor. S takovým člověkem se totiž dá dlouhodobě spolupracovat.
Běžná firma hledá programátora, který umí obstojně bastlit a nedělá moc velké blbosti. Bastlit umí i středoškolák, VŠ slouží k tomu, abys nedělal moc velké blbosti. Tyto firmy efektivně nezajímá, zda jste studovali velkou čtyřku. Popularita Javy je perfektním příkladem vítězství nízkých nákladů nad efektivitou výsledného produktu (čtěte poptávkou po schopném programátorovi).
Pokud chcete práci u firmy, pro kterou je důležité, jak moc umíte dobře programovat, musíte výborně ovládat pointerový jazyk. A ani pak se neprezentujete školou, ale konkrétní spoluprací s prvním autorem.
PS: Netvrdím, že se uvedené shoduje s tím, co se oficiálně hlásá. To by totiž bylo politicky neúnosné, protože EU a jiné úřednické tabulky nejsou takto stavěné.