Vážně? Reformované křesťanství? A to jde? Proč tedy nemůže být reformovaný komunismus? Problém jakéhokoliv zřízení, ať už politického, nebo náboženského, je v tom, že nikdy nebudou spokojení všichni. I kdyby byl na zemi ráj, najde se nemalá skupinka lidí, kteří budou preferovat peklo. V každém zřízení vždy postupně roste a sílí komunita s jiným názorem a ta se dříve, nebo později pokusí převzít moc. Většina ustrne ve své bublině, ve které se cítí bezpečně a když se objeví problém, už bývá pozdě na jeho klidné řešení a nastoupí síla. Toho následně využije menšina k manipulaci a tváří se, jako utlačovaná, čímž k sobě strhne i část zastánců druhé strany. Po nějakém čase se situace zase otočí a jede se znova. A je jedno, jak si druhá strana říká, jsou to pořád ti druzí, kteří budou vždycky nespokojení. Důvod ke změně se potom vybere podle situace, buď náboženství, nebo majetek, celkem na tom nezáleží, stejně společnost nakonec ovládne skupina, která se sama postaví tak nějak mimo systém, který sama tvoří.
Sedmého dne Bůh odpočíval se skleničkou rumu a osmého dne, s těžkou kocovinou, stvořil pak USA. Když bolest hlavy ustoupila, viděl, že to pěkně podělal, ale to už bylo pozdě, protože ten kousek země osídlil pseudonárod arogantních bezmozků, kteří se po počátečních nepokojích ve vlastních řadách začali plést do cizích problémů, po kterých jim bylo kulový. I šlehl si bůh lajnu, aby to rozdýchal a řekl si, když už je to takhle v řiti, tak se pobaví a zemi internet obmotal, NSA založil a šel spát. Až se probudí, dá si ty lajny dvě, aby to s ním nešlehlo, prožene lidský druh skartovačkou a zkusí vymyslet něco lepšího, tentokrát poněkud méně k obrazu svému.