To je přece také test, pokud to zařadíš do výbavy vývoje aplikace, aby to bylo možné kdykoli spustit.
Jenže před tím, než bych z toho mohl test udělat, musel bych přijít na to, že problém je zrovna v tomhle. A já se ptám, pomocí jakého testu na to přijdu.
A do výbavy vývoje aplikace to nezařadím, protože zautomatizovat zachytávání a analýzu komunikace Wiresharkem by bylo neúměrně pracné vzhledem k výslednému efektu.
Ten integrační test si napíši u sebe, viz výše. Není to debugování, protože nehledám chyby na serveru.
Ona to klidně i může být chyba na serveru. A na začátku debugování už vůbec nevím, kde je chyba – kdybych to věděl, nepotřeboval bych to debugovat.
Což je ostatně rozdíl mezi psaním testů a debugováním. Testy se píšou na známé chyby, debugují se neznámé chyby. Samozřejmě to není nějaká pevná hranice, když budu nějakou chybu předpokládat, stane se z neznámé chyby chyba známá a pokud to bude rozumné, napíšu na ni test. Jenže skutečnost, že v programech jsou chyby, svědčí o tom, že programátoři nedokážou předvídat všechny chyby – a že tedy existují i chyby neznámé, které je potřeba teprve objevit. A k tomu docela často pomáhá debugování.