Tak co kdyby sis odpustil ty jízlivosti a vyjádřil se jasně, o co šlo?
Nejdřív přihodím na odlehčení jednu jízlivost
Připomenu, že
já mám základní školu, a kdysi dávno jsem sei přečetl něco o diferenčních rovnicích
ty máš 4 vysoké a jedna z toho je MFF, kde se diferenční rovnice zřejmě studují
a přesto ti musím vysvětlovat o čem je řeč
Píšu to sem trochu proti srsti, protože mě vážně nezajímá kolik má kdo škol, ale chtěl jsem udělat radost takpozorovi
teď k technickým záležitostem:
Na té wikipedii ti zřejmě unikla poznámka ve druhém odstavci. Pokud si představíš rekurentní vztah, už asi uvidíš, to co vidím já:
Šoupáním řádků jsem myslel toto:
vyjdeš ze vztahu pro rekurentní vztah
a(n) = c(1)a(n-1) + c(2)a(n-2) + ... c(k)a(n-k)
... pošteluješ
0 = d(1)a(n) + d(2)a(n+1) + ... d(k)a(n+k)
Máš nekonečnou soustavu rovnic, n=1, 2, 3 ...
pokud nyní začneš šoupat jednotlivými řádky, uvidíš nekonečnou soustavu lineárních rovnic, jejíž matice vypadá takto:
d(1) d(2) d(3) ... d(k) 0 0 ...
0 d(1) d(2) d(3) ... d(k) 0 ...
0 0 d(1) d(2) d(3) ... d(k) 0 ...
...
(nuly v levé části matice představují ono šoupání)
a teď k filozofii mé historky:
Z lineárních diferenčních rovnic jsem si toho moc nezapamatoval, jenom právě to že je možné je triviálně převést na tu nekonečnou soustavu lineárních rovnic. Jakmile to uděláš, všechno se rozsvítí. Dokud to neuděláš, budeš tápat.
Na tom matfyzu to ale zřejmě přednášející neudělal (kdo by se zabýval takovými populárně naučnými trivialitami, že?), a přistoupil k formálnímu důkazu. Pro každého, kdo před sebou viděl nekonečnou matici, představoval důkaz jednoduché cvičení.
Člověk z mé historky se v tom důkazu musel topit, protože ho nenapadlo udělat ten triviální krok a poskládat příslušné "proměnné" pod sebe.