stavajici spolecensky system (krome zemi jako Severni Korea a Kuba) rozdeluje jedince ve spolecnosti na dve velke skupiny. Takove, kteri 'vydrzi dochazet' desetileti do nejake 'prace' a ostatni, kteri maji nejake schopnosti a i urcitou hrdost a predstavu, ze zivot je jeste neco jineho nez nekam dochazet a na te pozici se udrzet do penze.
Pracovni pomer na dobu neurcitou s nejakymi 'socialnimi' jistotami bude v budoucnu dostupny jen pro mensinu lidi. Takovymi zamestnavateli bude zejmena stat a obrovske firmy jako automobilky nebo neco podobneho. Takova pracovni mista budou velmi zadana a jelikoz jsou takova mista 'nestydate' preplacena vzhledem k tomu, co musi clovek na takove pozici odvest, tak odpovidajicim zpusoben se po case dostanou do takovych zamestnani lide, kteri jsou 'splachovaci, bez patere, intrikani a podobna charakterova individua. Lide se schopnostmi, charakterem a logickym myslenim namaji v takovem pracovnim svete zadnou sanci.
A to je ta druha skupina lidi, kteri tu spolecnost vlastne tahnou. Mali podnikatele, lide na volne noze, proste blbci, kteri delaji 2 x tolik za polovicni odmenu. Mozna pred 30 lety takovi lide volili samostatnost z vlastni vule a presvedceni. Ale dnes se doba zmenila, schopni lide se dnes do takovych pozic nemohou dostat. Proste tam nevydrzi, neni tam pro takove lidi prostor. Je to spolecensky fenomen, manualeni prace byla nahrazena stroji a financni produkty tvori 80 procent svetoveho obratu. Schopni lide mohou byt dnes pouze na volne noze.
Vy nejste po 20 letech uz uplne nejmladsi, ale mladi kolegove stoji dnes pred tou perspektivou , kterou jsem nacrtl. Prace na volne noze bude pro velkou cast lidi nutnost a ne volba. Dnesni kapitalismus si 'zamestnane' nemuze proste dovolit.