Připadá ti nemorální kadeřník, který ženský řekne za úpravu 5000,- když by to jinde ostříhali či jinak upravili do 1500,-? Pokud ano, pak je to jen tvůj problém.
Pokud je to luxusní salón, je všechno Ok. Pokud je to normální kadeřník, kterej vida nepříliš inteligentního člověka ho přesvědčí, že to je běžná cena, pak ano, pak mi to připadá nemorální.
Samozřejmě, že takovou smlouvu by soud asi nezrušil - a je to tak asi dobře. Kdyby ale šlo o částku tisíckát vyšší - např. kdybys nějakýmu důchodci nakecal, že ten jeho rodinej domek v praze má cenu milion a měl cenu pět - tak by to myslím soud zrušil a bylo by to tak dobře.
Nicméně nesouhlasím s tím, že to je můj problém. Možná trochu neskromně totiž považuju to, že někdo nechce parazitovat na cizí nezkušenosti spíš jako přednost než jako problém.
Nicméně pokud člověka měříš jen podle toho, kolik si je schopen vydělat, pak ano. Z tohoto úhlu pohledu problém mám. Ale vůbec mi to nevadí.
Opět špatně. O případu lichvy se tu nebavíme. Naopak.
...lichevní smlouvy, tedy takové smlouvy... Četl jsi alespoň tu citaci?
Tento rozsudek nejvyššího soudu mj. definuje, co je to lichevní smlouva. Podle nejvyššího soudu je to mj. taková smlouva, kdy jedna strana využije něčí nezkušenosti k tomu, aby uzavřela pro ni jednostranně velmi výhodnou smlouvu.
Takže pokud v tomto státě uzavřeš vyloženě předraženou smlouvu proto, že zákazník neví, že se stejná věc dá pořídit pětkrát levnějc, dopustil jsi se lichvy: zneužil jsi zákazníkovi nevědomosti pro uzavření smlouvy, kde je zisk jedné strany v hrubém nepoměru k zisku druhé strany.
Může se Ti to nelíbit, můžeš říkat, že tedy nejsme v právním státě, ale to je tak všechno, co s tím můžeš dělat. Já jsem za to rád - slušnej člověk takový smlouvy neuzavírá a před hajzlama má zákon chránit.
Pokud někdo svobodně uzavře smlouvu aniž by se jedna strana dopustila lichevního jednání a později si to rozmyslí s tím, že se mu přestane líbit a má ji za (pro sebe) nevýhodnou, tak má prostě smůlu.
Ano, pokud se druhá strana nedopustila lichevního jednání. Viz výše.
btw. opravdu? Pokud např. ve smlouvě bude, že se jako fyzická osoba zříká veškeré záruky na provedenou práci? Nebo pokud uzavře smlouvu na to, že druhá osoba zavraždí deset lidí?
Smlouva je platná pouze pokud není v rozporu se zákony. Ty mj. tvrdí, že každá smlouva nesmí být v rozporu s dobrými mravy. A viz rozsudek nejvyššího soudu (kde je mj. rozebrané, že to tak bylo chápáno odjakživa, není to žádný novodobý socialismus) je jako v rozporu s dobrými mravy brána i lichevní smlouva, tj. předražená smlouva... (viz výše).
Tomu se říká právní stát.
Obávám se, že máš poněkud příliš positivistické chápání práva (právo je to a pouze to, co je doslova napsané v zákoně). Taková interpretace práva je neudržitelná, jak se např. ukázalo při norimberském procesu.
http://vosahlo.bigbloger.lidovky.cz/c/96340/Radbruchova-formule-a-Norimbersky-zvrat.html (lepší odkaz jsem zas v rychlosti nenašel, určitě je to někde napsaný líp).
btw. všimni si, že právě positivistické právo dává šanci různým totalitním režimům: právě proto, že nadřazuje právo nad morálku (respektive morálku vůbec nebere v úvahu).