A to je právě ten omyl: "Popřením Boha se dostávám k větší svobodě."
O jakékoliv zkoumané věci mohu prohlásit jako teista, že buď funguje na nějakém principu a/nebo ji stvořil Bůh.
Jako ateista mohu jen prohlásit, že pouze funguje na nějakém principu.
Takže jako ateista předem vylučuji jednu možnost. Kdo je svobodnější a kdo má větší možnosti v uvažování? A objektivně vzato, kde mám jistotu, že ji nestvořil Bůh?
Toto ti nedava ziadnu slobodu.
Pretoze bud prehlasis, ze dana vec funguje na nejakom znamom principe alebo prehlasis, ze ju stvoril Boh a uz nehladas princip, na akom ta dana vec funguje.
Za to ateista stale dalej moze hladat ten princip. Nema tu pomocnu barlicku, ktorou je pre teistu Boh, a bud je najdenie principu pre neho natolko dolezite, ze ho dalej hlada kym ho nenajde alebo prejde na ine veci.
Takze v najhorsom pripadne ateista ziska rovnake poznanie ako teista. V lepsom pripade ateista objavi principy, ktore teista zahodil s tym, ze ich stvoril Boh.