Mě taky matlafouny k srdéčku nepřirostly. To bejval luxus - jedním tlačítkem po hmatu zvednu hovor, druhým jasně hmatným tlačítkem ho zavěsím, když příchozí hovor propásnu tak po hmatu na dva stisky tlačítka zavolám zpátky...
Množí se ale use-cases, kde tlačítkáč nedostačuje. A bohužel to zadání bývá poměrně specifické: "musíte mít naši appku" nebo "musíte mít tuhle 3rd-party appku" nebo "musíte mít jednu z několika vyjmenovaných appek". A ta appka je jenom pro Android případně jabko. Takže řešením není "něco snesitelného s alternativním OS" - nenene panáčku, zadání znělo jasně, prvotní axiom je : potřebuješ nejmíň Android ! Aktuální Android!
Nosit zvlášt tlačítkáč na hovory, a zvlášť matlapádlo na těch pár blbostí, kvůli kterým je občas potřeba... to prakticky znamená druhou SIMku. Protože tu povinnou appku často potřebujete někde v terénu, kde není wifi. Nebo telefonní číslo nějakým způsobem figuruje ve "workflow" appky. Mít extra telefonní číslo jenom pro matlafounové appky? Co když ten kdo Vám appku tlačí, využívá telefonní číslo pro maltavou část komunikace i pro hlasové hovory / SMS a další komunikaci, kde potřebujete na tom čísle být na příjmu... tel.číslo = SIMka = Vaše identita.
BTW KaiOS, ex- Firefox OS: minimální linuxový podvozek a na něm browser s rodokmenem Gecko/Mozilla. Appky jsou napsané v HTML5 vč. JavaScriptu. Appky běží v browseru na bázi Mozilly, což je i na nadupaném PC občas pěkný šnek, občas nejedou "weby" optimalizované pro Chrome atd. Kdyby mě KaiOS nějakým způsobem přibližoval user experience, kterou mám jako uživatel Linuxu na PC, tak by mě třeba zajímal. Za mě KaiOS = rádoby odpověď na otázku, která ale zní úplně jinak. No nic...
Moderní doba postavila zcela na hlavu vznešené ideály a tradice vývoje SW a uživatelského rozhraní z dob mého mládí. Pokud se týče zacházení s výkonem CPU a dostupnou RAM a diskem, tak dnes platí, že čím marnotratnější, tím lepší - povýšeno do roviny architektury. A pokud se týče uživatelských rozhraní, tak čím náhodnější a zmatenější, tím lepší - hlavně žádné standardní jednotící prvky. (Ikonka hamburger menu je výkřikem sjednocení - obsah menu už opět jednotný není.) Jedna z nejslavnějších značek prodává telefony s údajně zcela vanilkovým Androidem - když chcete zavěsit hovor, tak přes kulaté červené tlačítko "zavěsit" se Vám konzistentně zobrazuje jakási irelevantní bublina s nápovědou... Nemluvě o převažující tendenci, dělat z lidí ovce, všechno "as a service", výsměch ochraně základních osobních informací atd. Brzo bude "as a service" i lednička a kuchyňský robot. K otevření ledničky budete potřebovat 2FA = stáhněte si appku na plnohodnotný matlafoun a běda, jak nebude telefon online, když do lednice polezete.
Podotýkám, že takhle držkuju jakožto jinak "komunista" v tom smyslu, že propojování databází (třeba v kontextu pohodlí při komunikaci se státní správnou) bohužel znamená, že holt některé věci jsou o Vás v systému dohledatelné, "hezky všechny pohromadě". Jasně jsou tam nějaké nuance, základní relační model je takto "komunistický", dá se to nějak modifikovat přístupovými právy a procesy na bázi "need to know"... V zásadě ale: jako když už mají o mně v kostce všechny informace všelijaké megakorporace a šíbři s marketingovými daty a tajné služby třetích států, nemá náhodou můj vlastní stát taky nárok? :-) v zájmu mého vlastního pohodlí... Stalo se módou sezóny, plamenně hovořit o té "digitalizaci", a když dojde na detaily, tak se točíme v bludném kruhu, že chceme všechno v komunikaci se státem na jedno kliknutí, "vždyť ty informace o nás mají", a v jiné situaci bychom nejradši, aby stát o naší existenci vůbec nevěděl :-)