Příhoda ze života:
Kdysi jsem pracoval na úkolu, kde podstatnou část práce měl vykonat externí výzkumák. Hodně dlouho se to táhlo, výsledky furt žádné, bál jsem se, že z toho bude prů..švih a já v tom budu namočený. Jednou jsem k nim jel, a do cestovní zprávy jsem napsal závěr, že by bylo potřeba uvážit, zda má význam v tom úkolu pokračovat, že podle mého názoru vycházejícího z ..., z... a z... to význam nemá. I byl jsem povolán na kobereček k šéfovi, že ten závěr musím přepsat, protože jinak by on musel někoho finančně postihnout. Protože jsem chtěl, aby šéf vzal na vědomí, jak to s tím úkolem vypadá a to se stalo, tak jsem ten závěr přepsal ve smyslu, že na úkolu budu dál usilovně s tím výzkumákem spolupracovat. I byl jsem opět povolán na kobereček, že to musím přepsat, protože papírově už je ten úkol úspěšně vyřešen. A za nějakou dobu se začalo proslýchat, že ředitel našeho podniku má s vedoucím toho výzkumáku nějaké techtle (
možná i mechtle) a potřebuje jim lifrovat nějaké podnikové peníze. A příliš nezáleží na tom, co z nich vypadne.
Takže když s názorem šéfa nesouhlasíte, může to být proto, že on má nějaké informace ke kterým se vy z titulu vašeho pracovního zařazení nemůžete a ani nesmíte dostat