Pro sloupcovou databázi bych musel mít hodně dobrý důvod vzhledem k jejich nerozšířenosti.
Dovolil bych si poněkud nesouhlasit, Oracle 12C sloupcovou DB zvládá, Sap HANA je převážně sloupcová a spousta menších, ne moc známých, ale velmi dobře funkčních, třeba MonetDB. Většinou se sloupcové DB používají jako in memory. Spousta lidí by se divila, na co všechno je to vhodnější, než klasická řádkově orientovaná DB.
Pokud je přešmudlání v Javě pomalejší než složitý dotaz nebo uložená procedura, pak je buďto špatný ovladač JDBC nebo špatně navržený algoritmus v Javě nebo hodně rychlá databáze. Z mojí zkušenosti s OpenSource diskovými databázemi je už od pár stovek záznamů rychlejší načíst samostatné tabulky a přešmudlat v Javě. V C++ je rozdíl ještě větší a navíc i ovladače pro C++ jsou rychlejší. S Oraclem za stovky tisíc zkušenost nemám a ani naše firma ji nechce koupit.
Přešmudlání bude vždy pomalejší, už jen kvůli mezivrstvě, často je třeba započíst i síťové latence, pokud se nešmudlá přímo na serveru. Nehledě k tomu, že spousta javamanů je schopná kvůli každému přešmudlanému řádku poslat 5 dotazů a ještě zprasit logiku. Stored procedury jsou na opakující se přešmudlávání mnohem vhodnější a výkonnější, kolikrát není třeba ani to a stačí si vytvořit view.
Částečně souhlasím s větou "Většinou jsou to nějaké lopaťácké věci - ne pro mě". Autor tím asi narážel na typické "informační systémy" vyvíjené v ČR. Tedy formuláře dříve ve formě "obrazovek", dnes ve formě webových stránek, kde něco vyplníte a to se pak zapíše do databáze. Ve složitějším případě se vstup primitivně validuje. Vrcholné umění takových "systémů" je sestava, ve které se spojí tři tabulky a kterou lze dokonce i filtrovat podle jednotlivých sloupečků.
Ano, ale to jsou experti, kteří DB sice používají, ale neznamená to, že to umí. Je to jako tvrdit, že někdo umí programovat, protože si občas napíše dvacetiřádkovej skriptík.
Jediná "přemyšlecí" práce je dohadování se zákazníkem nebo v horším případě s člověkem, který předtím mluvil se zákazníkem a opoměl si vyptat důležité informace. Tedy žádné složité algoritmy, žádná umělá inteligence, nic pro "hračičky", jen nudná otročina a frustrující dohadování o zadání, kdy tápou programátor i jeho nadřízený.
Ano, to je častý problém při programování. Programátor nerozumí řešené problematice, zákazník vlastně neví co chce a když to náhodou ví, tak to buď neumí sdělit, nebo si to představuje strašně jednoduše. Nezřídka se stane, že sice zákazník chce vytvořit nový systém, ale ve finále by chtěl, aby vypadal a choval se jako ten starý. Pokud navíc dojde k tomu, že manažer firmy zákazníka domlouvá práci s manažerem firmy programátora, aniž by vlastně věděli, co kdo chce a co je možné, tak je to totální konec.