Jako nouzové řešení pro lidi neznající frontendové technologie je to asi OK.
Ve velkém projektu chci frontendových technologií co nejméně, protože se při změnách špatně hlídá jejich spolupráce s backendem. Když tomu dáš velké úsilí, napíšeš spoustu testů, že ti to komunikuje správně (a stejně nepostihnou vše), tak stejně jenom zpětně zjistíš, že se něco rozsypalo a začneš to následně opravovat.
U velkého projektu chci mít i frontend pod kontrolou již při psaní kódu, ne až to spustím a začnu zjišťovat, co se kde rozsypalo (třeba testy). Tak postupuju právě v pythonu a zrovna tohle mě na něm hodně vadí.
Frontendistu pro wicket potřebuješ taky (ve finále to vše generuje html5 a javascript). Ale výstup jeho práce pak zabalíš do své vlastní javovské komponenty, kterou ve wicketí aplikaci používáš opakovaně a která dlouhodobě funguje. A současně máš plnou kontrolu nad typy. Nestane se, že by ti najednou chyběl nějaký atribut nebo se volaná metoda po refaktoringu jmenovala jinak. Kompilátor (tedy IDE již při psaní, protože kód permanentně analyzuje) ti to hodí na hlavu. Což je naprosto zásadní.