Možná ty "kroužky" moc řešíte. A nejen vy. To je taková zvláštní obsese dnešních rodičů.
Rozumný rodič to řeší. Kroužky, slušnou školu, výběr SŠ/VŠ podle zájmů a talentu dítěte atd. Lempl nechá dítě poflakovat, ke vzdělávání ho nemotivuje a ono pak chudák skončí bez vzdělání někde u mizerně placené práce (nebo bez práce). Nejhorší na tom je, že takovýto přístup k životu se dědí z generace na generaci, je to začarovaný kruh.
Ja vam teda nevim, ale kdyz vidim ty utrapeny ksichty decek, ktere se domu i na jare dostanou az za tmy, protoze jeden den musi na anglictinu, druht na nemcinu, dalsi hrat na klavir a dalsi do basketbalu, tak nemam dojem, ze by to pro ne bylo stastne dectvi.
Jiste jsou typy, kterym to vyhovuje, ale jsou take typy, kterym staci jeden krouzek tydne a zbytek dni se zabavi sami ci je zabavi rodice, coz mi prijde urcite lepsi, nez dat decko na prevychovu jinym.
Dite si ma hrat, ma mu byt ukazano co vsechno na svete jde delat a ma byt podporovano v tom, co ho bavi, ovsem s mirou.
Me bavily pocitace od 8 let a to hlavne programovani. Ziju z toho dodnes, tedy uz 33 let. Otec mi sice porizoval nove stroje, ale soucasne me hnal od pocitace pryc, jit si hrat ven, plavat, jezdit na kole, lezli sme po stromech do 6. patra atd.
Ziju spokojene, jsem telesne zdrav a schopny ujit 100 km za dva dny (jiste to muze byt lepsi), zvladnu opravit rozumnou mechaniku a elektriku na aute, zvladnu prace na baraku atd a soucasne jsem celkem stale zorientovan v it, stale se tim zivim.
Krouzky sem nepotreboval, neco me naucili rodice, neco dobri kamaradi, neco sem se naucil sam.
Misto krouzku sem treba boboval za barakem. Svete div se ziju a jsem spolecnosti prospesny ;-)