Popisovane vedomosti a schopnosti sa ziskavaju az dalsim studiom a realnymi skusenostami.
A je k tomu nějaký faktický důvod? Nebo je to jenom proto, že naše VŠ nemají žádnou motivaci dělat svoje řemeslo pořádně?
Vezmu si toho unixáře, to je mi nejbližší - dovedu si představit, že se to dá stihnout v rámci magistra: první rok obecný úvod pro všeobecný rozhled. Potom předměty ze všech souvisejících oblastí, ale vždycky upravené přesně pro potřeby téhle specializace: databáze, sítě, bezpečnost, management atd. teoretické předměty postavené tak, aby poskytovaly především ty znalosti, které unixář potřebuje, s tím, že kdyby se chtěl do něčeho nakouknout víc, má k dispozici volitelné předměty, které přesně vychází z toho, co už ví, a jdou víc do hloubky. Žádné "tak jim tam dáme jeden předmět na fakultě matematiky"! Všechno přesně zacílené a provázané. Žádná překvapení typu "aha, takže obsah prvních 4 přednášek už jsem slyšel ve dvou jiných předmětech".
Matematiku a teoretickou informatiku především jako přehled, co dělat jde a co nejde (aby se předešlo dotazům typu "jak udělám parser XML pomocí regulárních výrazů"). Důkazy spíš jenom pro ilustraci a jako doplněk. Za to ale brutální dril v základních předmětech, přehled o relevantních rfc-čkách, špičková znalost teorie i praxe webserverů, mailserverů atd. atd. Od začátku školy samostatně provozovat nejrůznější servery - od jednoduchých webových, přes databáze, až k nějakým lahůdkám typu HA, clustery, HPC. Kompletně celý poslední rok strávit v praxi u nějaké firmy.
Fakt to nejde? Nechápu proč.