Tedy se v novém hávu a s novými kulisami vracíme k otázkám, které tu víří prostorem tisíce a možná desetitisíce roků.
Odkud jsme, a kam kráčíme? A jaký to, celé tady, má smysl?
(42 nemusí být úplně uspokojivá odpověď.)
Pro mě osobně je to: "Život má ten smysl, který mu dáme.".
Vždy to bude v mantinelech nějakého omezení. A my k těm omezením můžeme přistupovat různým způsobem a volit cesty, které ta omezení budou zmenšovat, nebo je zvětšovat. Ani jedna z těch cest není sama o sobě "špatná".
Amíšové ... kosmonauti.
Bezbřehá svoboda slova ... tvrdá cenzura omezující veškeré informační toky.
A realita umí pojmout celou škálu mezi těmi extrémy včetně různých odstínů a příchutí.
RE. začne třeba přebírat i práci manuální:
Už teď je většina výrobků vyráběna se zapojením robotizace a automatizace.
Bez toho by bylo třeba několikanásobně víc lidí na Zemi, pro vytvoření stejných statků.
A s množstvím těch lidí by ale vzrostly nároky na pokrytí jejich potřeb. Z čehož vyplývá, že by to bylo buď extrémně obtížné, spíše nemožné.
Už teď jsme na technice mimořádně závislí, protože bychom nezvládli, v současné podobě "západní civilizace", fungovat bez ní.
Zatím to tak nějak vychází a v průměru se po hmotné stránce máme lépe a lépe. (Čert je schován v tom průměru, víme.)
Takže dozadu jít nechceme a dopředu jsou neznámé obzory.
I já jsem nadšený z nových objevů a možností, ale jsem pro, abychom postupovali vpřed rozvážně a opatrně.
Ale jak zklidnit ten dav fanaticky nadšených "děti", které se ženou vpřed, za pokladem?
Bez brutální celosvětové inkvizice, kterou nechceme. Ne že by to nešlo, ale těžko.
Jo, jsou před námi velké výzvy tak nám držím palce, abychom jimi se ctí prošli. Nebo aspoň prošli.
A když ne, předáme pískoviště jiným.
Ať se nám daří!