Nelinearita ale vadí velmi, zejm. moderním modulacím s velkou bitovou hloubkou na symbol (QAM a její dcera OFDM).
Zde diskutovaná technologie G.hn pracuje s modulací QAM 4096
Ano QAM4096 potřebuje EVM pod 1% a problémy nastávají hlavně u koncových zesilovačů vysílače (větší výkony a/nebo low power design).
Zde diskutovaná technologie pracuje s výkonem max 5dBm (cca 3mW), což je při 75ohm méně než 1V amplituda, a bavíme se o pasivních prvcích. Má někdo aspoň jednu zkušenost či odkaz, že by to byl problém? Nebo je to další "důvod" proč to nedělat správně?
Zkoušeli jsme to na SHDSL modemech velmi konkrétně a prakticky. SHDSL modemy G.991.2 Annex B, rychlost 15 Mbps na pár, "modem" byl vlastně router se dvěma SHDSL porty, uměl i routovat a dvě linky bondovat. Modulace byla nějaká varianta TC-PAM, nevím kolik to mělo efektivních bitů na symbol. Vyštrachal jsem v archivu a přikládám dva screenshoty FFT pro dvě různé modulační rychlosti, a oscilogram do zátěže 100 Ohm - já tam čtu asi 3V špička od nuly, to je lehce přes 2V efektivní. Naprázdno / jenom krátký kabel to dávalo rozkmit kolem +/- 10 V (špička).
Vzala se sdružená ochrana tř.B+C, nějaká Brokova stávající, která byla poměrně "utažená" na optimální ochranný účinek a koordinaci energetických odolností v kaskádě. Ta ochrana byla naladěná na "nějaký dvoudrát" - už nevím, jestli to byly voiceband async modemy, nebo RS485 nebo tak něco. Prostě první stage jiskřiště, druhý stage transily, sériově rezistory (Brokův oblíbený model, wattáž, odpor). Ty původní transily byly tuším "5 kW" - týká se odolnosti pro pulz o nějakých časových parametrech, zřejmě daných normou, možná EN61000-4-4.
Snažili jsme se z toho skrz dvě ochany na stole dostat aspoň 5 Mbps, což bylo jinak reálné omezení nějakých dlouhých linek co běžně provozovali naši zákazníci. V původním zapojení skrz ochranu nechodil provoz vůbec. Když jsem vyhodil transil, tak se linka spojovala bez omezení na max. Tak jsem zkoušel v několika krocích slabší a slabší transily, až se přenos postupně rozjel. Nojo, ale výsledný transil měl tak mizernou energetickou odolnost, že prakticky nemělo smysl ho v zapojení nechávat, protože samotný modem uvnitř byl chráněný teoreticky líp :-) Provoz mezi 2 - 5 - 7 Mbps mi podle starých záznamů chodil s transily jako 1.5KE33CA nebo P4KE33CA - to je otvírací napětí 33V, bipolární model, 1500 resp. 400 W. Zajímavé bylo, že když jsem na linku přidal jenom rezistivní útlum (citelně větší než dělala samotná ochrana), nebo i kondík o podobné kapacitě jako měl parazitně transil, tak přenos fungoval. Tolik k mé hypotéze o nelinearitě. Zobrazit konstalaci toho TC-PAMu samozřejmě neumím, nemám jak. A údaje jako odstup SNR... tuším v podobě jednoho úhrnného čísla se z toho dostat dal. Jo, v záznamu čtu něco jako 24 dB v ideálním případě, a něco jako 9-11 dB když "to aspoň nějak bylo ochotné fungovat" (rychlost na automatiku, jednotky Mbps). Což samozřejmě neříká nic o spektrální charakteristice linky, rozložení toho IMD rušení ve spektru apod.
Vemte si, že ten transil má otvírat řádově při 30V, posílám skrz něj něco jako 3V, a stejně mi ten signál zmarní, ale jinak než kondenzátor. Jasně... Vy mluvíte o signálu s amplitudou asi 1V RMS, to je asi půlka, a intermodulační produkty za jinak stejných okolností klesají v logaritmické škále dvakrát rychleji než signál. Otázkou je, zda my dva spolu srovnáváme "za jinak stejných okolností" atd.
Čili ve finále mám jenom tu praktickou zkušenost, s přenosem asi 2..15 Mbps, nedaleko od těch úrovní amplitudy co zmiňujete, že transil je víc trápení než užitku. Bohužel :-( Ve finále jsme to dodávali jenom jako jednostupňovou ochranu (jiskřiště + odpory) a statisticky to mělo ochranný efekt snad stoprocentní.
130 Odpovědí
17551 Zhlédnutí