1. Už to tu padlo, ale chce to zopakovat: Živnostník ručí celým svým majetkem. To je velká legrace, všichni vám říkají, že o nic nejde, kolegové, kterým se nikdy nic nestalo, šéfové, že to nebude problém, až... Až nastane nějaký velký průšvih, firma dostane třeba deset milionů penále (což není žádné hausnumero, pokud neděláte jenom nějaké webiki) a šéf to hodí na živnostníka, že to je jeho vina. Pochopitelně si pak každý zahraje ve státní loterii zvané soud, ale riziko, že na vás někdo udělá boudu a vy budete do konce života žít v šedé ekonomice tady existuje. Je potřeba si uvědomit, že když má někdo ŽL, tak už není slabý občan, který nemusí nic vědět a právo ho (někdy) chrání před silnějším smluvním partnerem. U soudu jste jako subjekt obchodního zákoníku a není nutné vám vaši vinu dokazovat nade vší pochybnost (jako je to nutné v trestním právu).
Zaměstnanec na HPP (pokud jeho průšvih nesouvisí s opilostí), zaplatí v nejhorším 4 a půl platu. To je sakra hodně - ale není to žití v dluhu na doživotí.
2. To je velice rozšířené, že ŽL = svoboda, možnost odchodu na hodinu. No jistě, může to tak být. Ale také vůbec nemusí - živnostník s firmou podepisuje smlouvu podle obchodního zákoníku a tam může být v podstatě cokoliv. Takže, pokud se firma bojí, že jí někdo důležitý pro projekt odejde ze dne na den, tak si dá do smlouvy (do dodatku smlouvy), že živnostník musí dodělat daný projekt. A živnostník je potom mnohem silněji přivázán k firmě, než kdyby byl zaměstnanec.
Nemluvě o tom, že zaměstnanec se může ze dne na den hodit marod a být nemocný celou výpovědní lhůtu. Takže jeden den ho máte ve firmě a slibuje vám hory doly a pak už ho nikdy neuvidíte, protože i zápočťák si nechá poslat poštou (to jsem zažil osobně, že kolega udělal).
3. Banky mají vlastní týmy programátorů, což (tedy ještě před 5 lety, když jsem do toho viděl, ale pochybuji, že se to změnilo), byly mixy HPP a Švarcařů. A hodně práce banky outsourceovaly drahým firmám jako např. Acc, kde byla Švarcařů většina.