Ahoj,
přítel mi poslal odkaz sem do fóra, abych si to přečetl.
Uvědomuji si, že mám dost vlastních chyb.
Kdysi jsem potkal člověka, který si na nic nehrál, pro sprosté slovo nechodil daleko a říkal věci tak jak jsou.
Nebyl extra oblíbený, hlavně nebyl oblíbený u těch, kteří si na něco hráli, ale byla to hodně velká osobnost.
Zeptal jsem se ho, proč se chová tak jak se chová a dostalo se mi zhruba následujícího vysvětlení:
Někdo řve, jak je diskriminovaný chudák a přitom dostává od státu 20 tisíc čistá ruka i když by mohl pracovat. Pak na druhou stranu maminka samoživitelka na mateřské, která udělala tu chybu, že se nechala zbouchnout od blbce, živoří se 4-mi tisíci. Vidím lidi, kteří kašlou na vlastní děti, ty se poflakují po ulicích a vrcholem dobra, co ti rodiče pro svoje děti udělají, je to, že jim koupí nějaký dárek. Přitom by stačilo si na ně udělat čas. Pak vidím, jak se lidi podráží, jak lezou jeden druhému po zádech a dělají si sviňárny. Jak šéf s nejlepší VŠ se ušklíbne na svojí podřízenou a politicky jí vysvětlí, že jestli mu nepodrží, skončila a může jít na pracák. Magorští zastánci lidských práv řvou, že trestat toho nemocného chudáka za sérii brutálních znásilnění je proti lidskosti a že ta zrůda je chudáček, že když ho dostatečně dlouho necháte řádit, tak se sám uklidní a pravda i láska zvítězí nad lží a nenávistí. Ale bavíme se i o obyčejnějších věcech, jako je lidská netečnost k tomu, co se děje někomu jinému a naprostá neochota druhému pomoci. Přehlížení bolesti druhých a ignorance.
Pak mi ten člověk řekl, že se rozhodl, že si nebude na nic hrát.
Že základem špatnosti je přetvářka, tvářit se, že špatné je dobré a dobré je špatné.
Že největší dobro je na nic si nehrát a snažit se být dobrý člověk, pomáhat ostatním a "trochu škodolibosti" používat k okořenění vlastního života. Tedy že člověk nemusí být Mirek Dušín, ale měl by být vlastně dobrý a především k sobě upřímný.
Možná Vám to bude připadat zvláštní, ale já jsem tento přístup shledal velmi uklidňující.
Děkuji tedy tímto za přirovnání k dlaždičům a řeznickým psům, já jsem řeznický pes, ale až parta hnusáků přepadne stařenku, tak budu ten pes, který je pokouše. A víte co? Jsem na to MOC hrdý! Nebudu načinčaný pudl, který stáhne ocas mezi nohy a strachy se podělá.
To si může být někdo jiný.
Každý ať si to přebere jak chce.
Děkuji všem, kteří se mě zastali.
Ale už sem nebudu chodit a nebudu sem psát, doba řeznických psů je zdá se pryč, přichází doba navoněných pudlů, ve které není pro řeznického psa místo.
Prosím, už se mne nikdo nezastávejte a se všemi se loučím. Mám vlastních chyb dost a určitě nejsem perfektní.
Díky všem co za to stáli.
124 Odpovědí
23384 Zhlédnutí