Ono jde DHCPkem obsluhovat klidně víc subnetů bez VLAN, akorát se musí řešit identifikace terminálu při žádosti o adresu, tzn. zařízení se musí DHCP serveru ohlásit identifikátorem, umožňujícím jednoznačně určit, do kterého rozsahu to zařízení patří. Dělá se to třeba pro IP telefony, aby dostaly adresu SFTP serveru s konfigurací a dokázaly se zaregistrovat k ústředně, ale aby se tenhle option zároveň neposílal jiným zařízením než VoIP telefonním přístrojům. Je to dost ruční práce navíc, a ta práce by se s VLANami vůbec nemusela dělat. A ta zařízení ten identifikátor musí mít nebo aspoň umožňovat nastavit. Což je, speciálně u starších / levnějších věcí, docela problém
Eventuálně se dají do DHCP serveru nabouchat statické leasy podle MAC adres, ale opět je to hromada práce pro práci, a musí se to udělat pro každé zařízení s dynamickou adresou.
A je to z hlediska zabezpečení sítě takový ... bleh, takže není dobrý to používat, pokud to jde udělat správně (tzn. zařízení podle druhu a účelu rozdělit do VLAN).
Přes subnety na jednom rozhraní to má smysl jedině v případě, pokud mám např jedinou zásuvku na místnost, a nemám rozpočet pro nasazení managovatelných switchů které ten jeden kabel rozpajtlují na VLANy, ani zařízení umožňující nastavení VLAN ID přímo na zařízení, a zároveň bych vícenáklady neobhájil / neprosadil.