Ano, uznávám že k variantě špagetové monstrum přistupuji poněkud s nedůvěrou.
Jak už jsem uvedl věřím. Nejsem vědec. Není to víra, co žádá důkazy, staví teorie a prokazuje tvrzení.
Ovšem je to právě věda, co chce důkazy. A hlavně vědecké zkoumání má být objektivní a nepředpojaté. Poukazuji, že ateisté v tomto bodu předpojatě ruší jednu z možností. Tedy nemohou nespadat do kategorie objektivní vědy.
Tak teď jsem z toho jelen. Ty předpojatě rušíš jednu z možností - špagetové monstrum - a je to samozřejmě úplně v pořádku, ale když totéž dělá ateista/vědec, tak to v pořádku není?
Druhá věc je, že vědec tohle nedělá - on na základě informací, které má, tuto variantu označil za silně nepravděpodobnou. Stejně, jako ty třeba označuješ za silně nepravděpodbnou variantu, že existuje špagetové monstrum. Pokud s tímto hodnocením nesouhlasíš, tak máš krásnou možnost dodat nějaké důvody, proč si myslíš, že to hodnocení je chybné.
A spíše jsou věřící v neexistenci Boha, jak tady někdo už poukazoval. Nebo spíše se snaží zastřít, že by Bůh mohl být, neb souhlasím s tím, že každý z nás má více či méně povědomí věčnosti. Proto možná také někteří pro sichr přiznávají, že to považují za krajně nepravděpodobné, ale možné. Ale nechci posuzovat.
Mně fascinuje vaše neschopnost uznat, že když někdo říká, že si myslí, že Bůh neexistuje, že si to fakt myslí. A svým způsobem neochota přijmout, že agnosticismus (ve smyslu "definitivní pravdu" nemůžeme induktivně poznat) je naprosto normální uvažování, obzvláště ve vědě.
A místo toho argumentovat tím, že víš, co si kdo myslí. Vlastně mi to strašně připomíná argumenty gendristů proti Jamesi Damoorovi - on sice napsal, že na základě agregátních dat není možné hodnotit jednotlivce, ale on to napsal jen tak, aby zakryl, že si myslí opak....