Zaprvé, přečetl bych si důsledně relevantní zákony a pracovní smlouvu. To se vždycky hodí.
Byl bych hodně opatrný na vlastní přešlapy během výpovědní lhůty a radši i později. Podstatné věci písemně, nebo aspoň v emailu. Hlavně různá potvrzení o předání zařízení atd. Rozhodně bych firmu nijak výrazně neočerňoval, jak zde někteří navrhují, většinou to říká více o tom, kdo to vypráví, než o té firmě.
Při vyjednávání o čemkoliv není nikdy dobrý krok hned vytáhnout právníky, předpisy, výhružky apod. Důležité je nějakým způsobem zajistit si základní důvěru/ vzájemné pochopení. To začíná už tónem hlasu, oblečením/ vystupováním. Je dobré nebýt příliš mimo autentickou oblast. Snažit se hned o konstruktivní řešení přeskakuje ten krok získání důvěry. Dobré by bylo šéfa rozmluvit, např. o tom, jaké cítí rizika, jaké komplikace mu ta výpověď dělá, že chápete, že to musí být velký tlak a že byste mohl třeba vyjít vstříc. Můžete si nastavit nějaký harmonogram ve kterém třeba bude i ta dovolená. Ale důležité je začít tím, jaké obavy, dojmy apod. má protistrana.
Vzhledem ke krátké době do doběhnutí může být nátlakové vyjednávání taky cestou, ale pokud v tomhle neumíte chodit, tak bych to silně nedoporučoval zkoušet, zvlášť pokud se třeba budete v branži potkávát s kolegy. Pokud už v té fázi jste, vyvaroval bych se vyhrožování. Můžete upozornit na důsledky, které nějaké akce můžou mít, ale jde hodně o formu. Tyto metody obecně staví na strachu/ důvěře v to, že Vaše výhružky můžete naplnit a naplnít když... Ale tyto metody posilují různé iracionální tendence a tedy zvyšují riziko, že se třeba s Vámi bude firma nějak ošklivě (e.g. přes právníky) hádat daleko za skončení pracovní smlouvy. Když ve firmě hodně budou chtít, tak Vám ze života udělají peklo. Pokud nemáte volné deseti, až statisíce na výborné právníky a nemáte všechno za sebe v naprostém pořádku, tak bych případný vleklý právní spor neriskoval.