Umístění je záležitost požadavků na konkrétní řešení. V kontrolovaných prostorách propočítaných do nejmenších detailů jsou senzory a filtry v mnoha vrstvách veškeré vzduchotechniky i stěnách, vždy v požadované výšce. Jinak se řeší senzory v prostředí miniaturní ložnice, kde je vhodné umístění ve výšce spící postavy, zatímco v ostatních místnostech může být kdekoliv, protože v nich probíhá neustále mísení (větrání, průvan, pohyb) a běžně se umísťují 1500 mm nad podlahu a cca 1000 mm od oken, dveří, ventilačních mřížek, …. což je spíš praktický důvod (ovládání), než funkční, protože se používají nástěnné kombinované senzory se stavovou indikací a ovládáním. U stropních kombinace např.: se senzorem oxidu uhelnatého zase platí jiný pravidla.
Nemůžeš to dát přímo nad hlavu vydechujícímu spáči, stejně přímo nad sycené akvárium, protože vlhkost a možnost přímého kontaktu s vodou tomu nesvědčí, ačkoliv jde mnohdy i trvalý a intenzivní zdroj CO2, který proudí z tlakové láhve do difuzéru, který vypouští jemné (než se ucpe) bubliny vodním sloupce, kde se rozpouští (ztráty jsou velké, na rozdíl od pasivních uzavřených reaktorů). Stejně tak místnosti, kde se záměrně udržuje vysoká koncentrace CO2 či jiných plynů.
47 Odpovědí
13157 Zhlédnutí