Kromě výše zmíněného
- maziva - záleží na druhu, některá ztvrdnou, nebo se stanou lepivějšími
- v mechanikách (FDD, CD/DVD...) bývají gumové části (řemínky např.) ty spolehlivě degradují v řádu cca 10 - 20 let.
- molitany, v mnoha CDROM i jinde jako tlumení, těsnění... rozpadne se na prach, který může zničit něco dalšího
- difuze příměsí v křemíku, údajně to je horší s hliníkem, ale z principu mají čipy omezenou životnost v řádu desetiletí a nikdo neví kolik přesně... u Commodore C64 jsou čipy u kterých je známo, že odcházejí už teď, protože horší kvalita výroby
- tepelné namáhání, ve vypnutém stavu minimální, ale prošlo mi rukama pár čipů citlivých na teplotu (např. přestávaly/začínaly fungovat od orčité teploty výš)
- výše zmíněné kondenzátory, co pes jiná ves, záleží na kvalitě, na předimenzování (osazeny na vyšší napětí, ale namáhány menším), na provozní teplotě, na kvalitě těsnícího špuntu (guma?), který může způsobit únik elektrolytu (a korozi spojů okolo), nebo vyschnutí a ztrátu funkce, záleží na kvalitě elektrod (mohou popraskat, zkratovat mezi sebou, nebo jen zmenšit plochu a snížit kapacitu...)
- tantalové kondenzátory mají tendenci zkratovat, pokud smůla, nebo přepólování, nebo překročení jmenovitého napětí, nebo dlouhodobější namáhání na hranici parametrů... neplést s keramickými, ty mají životnost dlouhou a selhávají častěji tak, že se jejich kapacita zmenší, ale nezkratují
- záleží na kvalitě pájky, cínová pájka bez olova je náchylnější k růstu vláken (tin whiskers), která mohou zkratovat s blízkým spojem, bezolovnaté pájky křehnou a spoje praskají, zvláště pod tepelně namáhanými BGA pouzdry (některá Pentia už budou na hraně, kvůli ROHS)
- výše zmíněné akumulátory, jak NiCD, tak lithiové jsou průšvih, nikdy neskladovat s baterií na čem vám záleží! Jakoukoli baterií, když se to nechá dost dlouho, tak vytéct může kterákoli (rozhodně zinkouhlíkové, rozhodně NiMH, NiCD, většina olověných, většina lithiových), snad jen knoflíkové články jsou jakš takš... když nic jiného, tak jsou malé
- ad koroze bateriemi - není v každé kyselina! V některých jsou hydroxidy a slabou kyselinou se neutralizují. Např. ty NiMH a NiCD, pomáhá neutralizovat octem a pak důkladně umýt, opláchnout destilkou, opláchnout alkoholem (isopropyl, nebo ethanol vytlačí vodu) a pak důkladně sušit (aby nezůstala vlhkost pod čipy).
- všelijaké ROM a Flash časem zapomínají, zálěží na kvalitě čipu, na technologii atd... některé vydrží mnoho desítek let, výše zmíněné ruské EPROM z 80./90. let už jsou teď často mrtvé (to neznamená, že modernější Flash vydrží déle, jen to ještě nevíme).
- magnetická média... překvapivě nejlepší zkušenost mám s 5 1/4" DD disketami, ty drží, vše ostatní je nějakým způsobem horší i když ne nutně výrazně, HDD záleží od série, některé chcípají, některé jsou i po desetiletích ok, některé mi přežily i 11 - 12 let nonstop provozu (byl jsem líný obnovit hardware v ne moc důležitých serverech než jsem to odstavil kvůli stáří)
- optická média - CDR/DVDR odcházejí samovolně i když jsou skladovaná v pokojových podmínkách (suchu, temnu a s rezervou mezi 15 - 25°C), přežívají jen lisovaná, ne vypálená
- plasty křehnou, šasi starého počítače se může polámat manipulací ne nutně neopatrnou, trpí tím opět třeba ty Commodore C64 i jiné staré počítače
- samozřejmě výše zmíněná vlhkost... btw. rezne jen to, v čem je železo, tedy obvykle ocel (slitiny železa), ostatní kovy korodují, ale nereznou (psal ajne)
... co ještě? Ono toho bude víc.
38 Odpovědí
45902 Zhlédnutí