Systém tě bude nutit zůstat v nevědomosti - jak ohledně pěněz tak v práce. Žádný šéf nechce abys ho nahradil (prostá matematika - počet lidí směrem nahoru klesá a v jistém bodě nemáš kam růst jako vývojář a můžeš jen začít šéfovat) a byl lepší než je nějaká přiměřená míra. Zkus se šéfa zeptat, co musíš udělat/umět, abys ho mohl třeba za 2 roky nahradit 
To neznamená, že se nemůžeš dostat nahoru, a veskrze ta cesta je tam snazší, než si hodně lidí myslí, je to strašně o nastavení v hlavě, a kým se obklopuješ. Samozřejmě jsou lidé, co svojí kariéru staví na tom, že ostatní zkopávají ze schodů, ale to zdaleka není každý, a žijeme ve svobodné zemi, můžeš se obklopit lidma, co tě potáhnou nahoru.
Určitě souhlas, jsou lidi, co to mají v hlavě poměrně poskládaný, ale minimálně moje zkušest by nás dostala k Paretovu pravidlu, nebo Gausovo křivce... Možný ještě hůř. Je zvláíštní, jak matematika kopíruje život, nebo naopak... Těžko říct
Čím větší firma, vím víc pěnez (obecně, nikoliv exaktně) a tím vyšší podíl "těch druhých" a tím klesá praděpodobnost, že se to povede. Ale při troše štěstí se dá. Ve svém prvním korporátu jsem to tam měl. Běhěm roku se to rozpadlo nakonec. Nedovolili mít stát ve státě, ikdyž to fungovalo.
v jistém bodě nemáš kam růst jako vývojář a můžeš jen začít šéfovat
To určitě není tak jednoznačné: můžeš se přesunout víc do architektury, nebo do vymýšlení produktu. Je to i pro technicky zaměřené seniorní lidi logičtější směřování než ten management.
Tady se trochu rozházíme. Karierní růst má v zasadě "2" možne cesty a to je jádro pudla co se tu rozebírá:
1. stoupat jako v MCDonald/KFC aneb za rok to tu povedu (o: Jinýmy slovy leze se po nějakém "virtuálním" žebříčku a spozici stoupají peníze, odpovědnost a probdělé noci
2. stoupat ve smyslu zkušeností a umu
Bohužel, v kontextu tohoto threadu se jedná jestli 1 nebo 2. Jestli budu dělat co mne baví, mít volnost a klid nebo dám přednost nečemu lukrativnímu - a přizpůsobím se tomu.
Konktétně tu padla Java. U mne kombinace korporací a javy naprosto jasně padá do [1]. Ale více než 20 let už nejsem zaměstnanec, takže třeba se svět změnil k lepšímu a já to jen nepostřehl, neb těch 20 let už vím věci hlavně z doslechu.
Korporace mají problém, až na výjimky, přiznat někomu více peněz za schonosti. Ikdyby jen protože ho budou blbě nahrazovat. Minulý rok se mému kamarádovi stala zajímavá věc. V nejmenované velké korporací řešili 2 chlapi procesní PLC a spol. Pohodové místečko, žádné extra prachy ale totální klid. Když všechno fungovalo... Když ne, tak cvičili (hodně drahej provoz). No, jeden z nich se na to vys.... protože ho přestalo bavit (doslova) utrácet život. Chtěl něco dělat. Asi shlédl celej jůtjůb - nevím
Tak druhej zůstal sám. Ale řekl, že sám za ty peníze tam nebude. Ok dej výpověď. Dal vypověď. Jenže on tam nebyl nikdo jinej, kdo by měl ty zkušenosti a uměl. A není to nic, co se naučíš za vypovědní lhůtu, krom toho nového by museli zaplatit adekvátně. No, doputovalo to až ke generálnímu. Tož sam generál přišel
mezi plebs a kde je problém. Jo peníze. A kolik ? No to není žádnej problém, už teď je to schválené. Konec dobrý všechno dobré ? Ani náhodou, protože plat byl vyšší než šéfovo. Ten to neunesl, takže kamrád je teď v jiném korporátu, děla "to samé" ale za lepší peníze.
Chci tím říct - čím větší firma, tím větší korporátní myšlení a jak to tu některé trefně zmínily - úschěch se neodpouští. Za dále platí, že v korporátu lidem na tom korporátu nezaleží. Onen šéf způsobil asi i milionové ztráty (co to je v obratech v řádu desitek miliard) jen protože sám závidí. A generál ? Tomu se na stůl dostal papír, 10x přechroupaný nějakým darmožroutem a z něj bude jasno, že dotyčný nabýdku odmítl či bůch ví co. To, že šéf je závistivej idiot se "ztratilo mezi řádky". A šéf to nějak musel zachránit.
Dtto mé zkušenosti s koncernem (VW). Realita je hodně rozdílná, soudě z pozice toho, kdo tam dělá ty koncové věcí (přeprodané 10ti firmama). Když vidíš, co za chyby se dostane do reálné výroby, ... Prostě korporát.
A tak to je v korporátu vždy. Ja jich potkal pár a vždy je to naprosto stejné. Občas funguje část normálně, ale jako celek...
Nebo když se prodával naš jeden operátor dostal kamarád (jinej) vypověď, celé jejich s.r.o. (dcera). Ale oni byli ti, kdo nastavovali switche, VPN, ... a veškerou tuhle práci pro zákazníky - low level infrastrukturu. Během půl roku to nikoho nezajimalo, ač na to upozorňovali. Fakt skončili a manažeři si toho všimli, až když jim přestalo realně fungovat nastavovaní. Tak je s velkou slávou brali zpět. Tohle je přesně myšlení korporátu. Je jedno co děláš, co umíš, jak si důležitý. To nokoho v reálu nezjímá. Jde jen o to jak moc zvedneš papír nahoru. Kdo má víš papír vyhrává. Tady jejich "s.r.o." uniklo nějakýmu kreténovy co sestavoval seznam těch firem, co se koupí a co ne - což je normální. Ano, jsou jich desítky, ale jeden by řekl, že u kšeftu za stovky miliard to někdo pořeší ? Ani náhodou. Doběhla je až realita. A stejne jako prve - než se jejich "co blbnete" dostalo nějak nahoru - deset šéfiků to přechroupalo a byl z toho pravděpodobně naprosto jinej panflet. Nikdo si nevzal na hrb - tohle musíte nechat. A proč ? Protože korporát a odpovědnost. Takhel nikdo za nic nemohl a kdyby to bylo opačně a nevyšlo to - už tu máme odpovědného.
A zvedat papír - na to je potřeba mít žaludek a specifická umění
Ale když je v tom člověk dobrej, je kariéra v korporátu zaručena.
Za mně tedy - měnit obor jen proto aby bylo "víc" pěnez a dělat něco, co mně nebaví je mrhání životem. Dřív nebo později jeden vyhoří a o moc větších průserů už se životem udělat nejde. Prostě práce je (obvykle) více než půka života, když se nepočítá postel. A to jsou pořádná porce života. Zaměstnavatel platí peníze, ale my mu prodáváme život. A jak dí klasik, náš čas je vyměřen a je to jen na nás, za co jsme ochotní ho utratit.
Třeba za psaní takovýchdle blbostí, ale nějak mně to chytlo (o:
P.
51 Odpovědí
17614 Zhlédnutí