Ok, je-li tedy toto téma myšleno vážně (což jsem nečekal :-D ), tak:
Budoucnost, alespoň na desktopu, je podle mne v paralelním programování - výkon 1 procesorového jádra není o moc vyšší než před řekněme 5 lety, ale běžně jich máme víc (před 7 lety jsem se rozmýšlel, jestli si draze připlácet za dvoujádro; teď jsem si postavil "nejlevnější počítač, na kterém rozběhnu Flight Simulator, Visual Studio a Intellij Ideu" a mám čtyřjádrák, ale ty jádra nejsou nijak brutálně vykonnější, než co byly v tom noťasu, co se před měsícem odebral do věčných lovišť (Core 2 Duo 2,2 GHz vs AMD A8 6600 na 3,9 GHz)). Zatím se paralelizace běžně řeší vláknama a zámkama, ale není to sranda, což asi víš, pokud se v IT pohybuješ. Už sám Einstein říkal, že "Problém nevyřešíš na stejné úrovni myšlení, která ho vytvořila" - proto je již dnes patrný posun k deklarativnímu programování, spíš než zůstávání u imperativního. Např. na JVM i na .Netu se objevují funkcionální či hybridní programovací jazyky, které získávají celkem dost pozornosti (Scala, Clojure, F#), což by se před 10 lety nestalo. Zároveň se objevují návrhové vzory a frameworky (Actor model, Software transaction memory), které Ti umožní se elegantně vyhnout práci s thready a locky a program se chová deterministicky a dá se odladit (což s Thread/Lock modelem moc nejde). Zmíněné modely samozřejmě nejsou nové, ale až nyní si získávají pozornost.
Zároveň je hodně patrno, že funkcionální programování čím dál víc prosakuje např. do C# (např. LINQ, Parallel LINQ, delegáty, anonymní funkce) a dokonce i do Javy (Lambda výrazy ... ehm ... snad už konečně někdy příští rok :-) ). V jazycích jako Groovy nebo Python jsou tyto vlastnosti již dlouho a získávají na popularitě.