Představ si, že reálný život není jak z učebnice správců.
1) konsolidace dvou serverů na jeden do lxc kontejnerů. Disky dvou původních MD raid polí (pole A, pole B) přesunuté do 24-bay bedny
2) Přesun hodně dat z pole A do velkého pole B, protože A bylo plné.
3) Pole A překlopené do ZFS. Použito pár nových disků, aby šel přechod udělat.
4) Zbylé disky z pole A přidány do ZFS, aby bylo ZFS dost velké pro data z B.
5) Testování přechodu z backuppc3 na backuppc4 pomocí toho velkého pole. Ukazuje se, že konverze je velice pomalá (pole má stovky miliónů hardlinků) a zálohování by muselo být shozené příliš dlouho.
6) Testování zvol pro přesun celého XFS bez potřeby likvidace hardlinků - běží však příliš pomalu. Při tom muselo být ZFS samozřejmě dostatečně velké, aby se to tam celé pole B vešlo.
7) Odstranění 17TB zvol - tedy ZFS zůstalo plné jen z 10%.
8 ) Mezitím nárůst jiných priorit, stávající řešení běží OK, ponecháno jak je.
ZFS pole je je pro data devel serveru (testy, CI, různé verze), běží na něm několik klonů anonymizované produkční DB pro devel. Výkonově klíčové DB mají data samozřejmě na SSD.
Celé to trvalo dlouho a od té doby také uplynulo dost času. Je spoustu jiné práce, než řešit pár nadbytečně běžících disků. Jednak je nelze ze ZFS odstranit, jednak se budou hodit, protože k přesunu z pole B dojde, až backuppc4 nabere trochu historie a bude možné pool z backuppc3 nechat jen jako soubor s obrazem přes loopback.
Samozřejmě z 10 disků jich časem pár umřelo, to je úplně normální. Nahrazují se rovnou dvojnásobnými, na nyní skoro prázdném ZFS jsou syncnuté za chvíli (narozdíl od MD raidu).
Takže odlož svou věšteckou kouli, máš ji rozbitou.