Když vývojář dostane zadání, musí ho napřed analyzovat a vybrat pro něj vhodný jazyk, ve kterém ho je nejlépe zakódovat. Každý programovací jazyk má svá specifika (výhody i nevýhody), která se musí při oné volbě brát v úvahu.
Pokud se bavíme o komerčním vývoji, o firmách, tak tam je většinou rozhodnuto předem. Je tam obecně snaha omezovat tyhle „zoo“ programovacích jazyků a technologií a mít to jednotné, aby mohla fungovat zastupitelnost, aby jeden programátor mohl přecházet mezi různými projekty té firmy a nestávalo se ti, že máš několik volných programátorů v jazyce X, ale práci máš pro programátora v jazyce Y.
Vybírat si můžeš, pokud je to tvůj projekt nebo jsi šéf vývoje a máš za úkol stavět něco na zelené louce. I tam je ale dobré myslet na to, kde najdeš potřebné programátory a jaké budou mít požadavky ostatní projekty té firmy, abys to měl do budoucna pokud možno jednotné. Větší firmy si můžou dovolit větší pestrost (byť to není moc záměr, spíš důsledek jakési volnosti a experimentů), u menších je spíš snaha mít jeden hlavní jazyk. A i když je někde víc jazyků současně, tak typicky spíš z historických důvodů a postupně se přechází, nové projekty se začínají jen v tom aktuálním.
Co vývojář, to originální osobnost. Co zadání + vývojář, to originální výsledek zpracování toho zadání. Nikdy jsem nepracoval ve vývojářském týmu. A dotaz zní: Máte také podobnou zkušenost s originalitou každého vývojáře? Mohu veřejně říci, že zpracování zadání (vývoj, programování atd.) je velice osobní záležitost?
Každý má nějaký styl, co je mu nejbližší a přirozené, k čemu se na základě svých zkušeností dopracoval. Spíš než hodnotit, co je
správně a odsuzovat, co je
špatně, je užitečnější se zajímat, co k tomu dotyčného vedlo, na základě jakých zkušeností k tomu došel. Na druhou stranu, pokud spolu ti lidé mají pracovat v jednom týmu na jednom projektu, tak je dobré, aby si domluvili nějaký kompromis a společné konvence, které budou dodržovat – rozumný člověk si může zachovat svůj názor, ale zároveň si je vědom toho, že dělat to „o trochu horším“ způsobem, ale jednotně, je užitečnější, než když to budou dělat všichni „lépe“ ale každý jinak.