Pojištění se musí pojišťovně statisticky vyplatit, jinak nemá důvod to dělat. Má to smysl u událostí, které člověka finančně zruinují.
Já bych tohle rád rozvedl a slyšel na to názory -- protože v tomhle naprosto souhlasím s v6ak, ale současně mi přijde, že naprostá většina lidí má jiný názor, nechápu proč a přijde mi divné, že by se mýlili. Poslyšte filozofickou esej (pak ji asi dám do blogu):
Existuje koncept, že když člověk získá nějakou částku peněz, jejich marginální užitek není lineární s touto částkou. Například když někdo chudý získá 10kKč, tak je to pro něj veliké plus. Pokud získá 10M, tak to už není 1000x „lepší“, protože ty nejnutnější potřeby už nasytil, a peníze navíc jsou super, ale nemají tak velký užitek. Nebo možná ještě jinak: pokud někdo na hranici bídy dostane 10k, tak je to veliký pokrok; pokud někdo, kdo už má 10M, dostane dalších 10k, tak to skoro nepozná.
Stejně tak to ale funguje se ztrátou. Hrál bych hru, kde s 90% pravděpodobností dostanu 200Kč, ale s 10% pravděpodobností budu muset 1000Kč zaplatit? (tj. očekávaný výnos = +80Kč) Samozřejmě!
(Pokud vám přijde divné, proč by někdo takovou hru nabízel, tak se na to podívejte očima provozovatele loterie: prodá spoustu losů/sázek, například po těch 200Kč, a 90% z nich nevyhraje; jeden z deseti vyhraje těch 1000Kč. Provozovatel loterie tak je v plusu a vesele funguje.)
Hrál bych ale hru, kde s 90% pravděpodobností dostanu 2 miliony, ale s 10% pravděpodobností budu muset 10 milionů zaplatit? (očekávaný výnos = +800kKč) Nejspíš ne, protože nutnost zaplatit 10 milionů by pro mě znamenalo velké problémy.
A pojišťovna je něco podobného. Vybere od velkého množství lidí malé částky, a pak pár lidem (kteří byli postiženi katastrofou) vyplatí velkou částku. Tohle celé má režii: pojišťovna platí zaměstnance, potřebuje zisk, a taky potřebuje držet nějaké peníze bokem, aby měla z čeho vyplácet. Myslím si, že z příjmů pojišťovny můžou tak řádově polovinu vyplatit jako pojistné plnění a polovinu spotřebovat. Z pohledu pojištěnce to pak vypadá tak, že platí X a průměrně dostane X/2. Navíc to má další režii: když mu škoda vznikne, musí to vypapírovat a jednat s pojišťovnou aby mu to zaplatila; ta se navíc může v některých případech (i oprávněně) šprajcnout a vyžadovat podrobné vyšetřování, jestli je požadavek oprávněný, v nejhorším případě z toho pak je právní bitva. Zatímco když tazateli ukradnou notebook, tak si zanadává, vytáhne peněženku a koupí si nový a s nikým nemusí nic projednávat a čekat na vyplacení plnění. Ostatně už to, že se tazatel musel jít zeptat, ho stálo čas a opruz s úvahou nad problémem a psaním příspěvku, a pokud dostane odpověď, bude muset vyplňovat nějaký formulář u pojišťovny a alespoň si prolítnout pojistné podmínky.
Celé tohle má smysl podstupovat jen v případě, že potenciální škoda by měla devastující následky. Pokud si představíme marginální hodnotu peněz jako S křivku, kde na vodorovné ose je ztráta/zisk v korunách a na svislé je užitek, tak pojištění dává smysl, pokud potenciální škoda je v oblasti, kde ji hodnotíme alespoň 2x horší než čistě lineárně (příklad: nutnost zaplatit 1000 Kč hodnotím dopadem na svůj život -1000, ale nutnost zaplatit 10MKč hodnotím dopadem -20M). Konkrétní částku, kde se tohle láme, bude mít každý jinde a závisí to na příjmech, majetku, závazcích a toleranci k riziku, ale myslím si, že tazatel to opravdu nebude mít u notebooku ve zbytkové hodnotě 20 tisíc Kč. Myslím si, že u většiny lidí s běžnými až nadprůměrnými příjmy ten zlom bude někde mezi 1 a 10 miliony korun.
Ještě mě napadá jedna věc, firmy často preferují predikovatelnost nákladů před očekávanou hodnotou, aby mohly lépe plánovat. Například si něco raději nechají dodat jako službu, byť na první pohled velmi předraženou, než aby se to snažily vyvíjet inhouse s ne úplně jistým výsledkem. Někteří lidé zase preferují investice do nevýnosných produktů které mají směšný zisk ale taky nižší rozptyl než když YOLO narvete všechno do VTSAX. I tak si ale myslím, že u notebooku za 20kKč je tohle naprosto hluboko pod hranicí tohle jakkoli řešit.