na teorii kategorií se například předělává celá fyzika, motivací k zavedení teorie kategorií bylo, nepohlížet na realitu skrze objekty, i když nakonec jakési objekty jsou i v teorii kategorií, taky snaha zbavit se množin. Jde o nové paradigma, kdy na atom, nebo elektron se nepohlíží jako na kuličku, ale jako na nějakou funkci. Což je docela zajímavé, protože to mění běžné představy o konstrukci hmoty.
OMG! Jako vystudovaný fyzik musím s politováním konstatovat, že plácáte naprosté nesmysly. Absolutně netušíte, která bije. Jste úplně mimo. Mícháte dohromady hrušky a králíky aniž byste navíc tušil, jak taková hruška či králík vypadá.
Možná by bylo rozumnější se vyjadřovat k něčemu, čemu alespoň náznakově rozumíte. Ne k něčemu, o čem si někde přečtete nějakou volovinu na nějakém pochybném blogu či esoterickém portálu. Tedy pokud to není nějaký váš vlastní myšlenkový průjem.
Ptolemaiův i Koperníkův systém pohybu planet empirická data vysvětlují obojí zhruba stejně nepřesně. Máte dva matematické modely, které popisují empirická data stejně dobře. Které části těch modelů jsou reálné, když to jinak zjistit na aktuální úrovni poznání nejde. Když v modelu existuje nějaký objekt, znamená to, že taková je i realita?
Fyzik realista řekne ano. Ale je to založeno na víře, že tomu tak je.
Fyzik, narozdíl od vás, především chápe rozdíl mezi kinematikou a dynamikou. Kinematika nic nevysvětluje, pouze popisuje. Ani jeden z těch systémů pohyb planet nevysvětluje, jak se mylně domníváte, ale oba jej pouze popisují. Liší se pouze počátkem souřadnic. Zatímco starší za něj volí celkem logicky pozorovatele, novější volí (opět celkem logicky) takový bod, aby byl matematický popis co nejjednodušší, tj. Slunce, resp. těžiště Sluneční soustavy. Přejít od jednoho systému k druhému lze prostou transformací souřadnic.
Pomocí kinematiky rozhodnout nejde, to víme dnes stejně dobře, jako to věděli tenkrát. Heliocentristé byli v té době vedeni spíše intuicí, principem Occamovy břitvy, že realitě bude nejspíš odpovídat ten model, který je matematicky jednodušší. Jinými slovy - proč věřit tomu, že středem Vesmíru je Země, kolem níž obíhá Měsíc a Slunce a kolem Slunce ostatní planety, potažmo celý Vesmír, když model se Sluncem uprostřed je mnohem symetričtější a jednodušší? Ovšem důkaz to není. Ten přinesla až dynamika, před kterou už musela rezignovat i církev. Jakmile byla na stole teorie působení gravitace, bylo zřejmé, že geocentrický model nemůže odpovídat realitě, protože je s touto teorií v rozporu, narozdíl od modelu heliocentrického, který do ní krásně zapadal.
A kvantový chemik ví, že pracuje s modely orbitalů, jaké se v realitě nevyskytují a přesto je schopen na základě operování s nimi spočítat energetické poměry v molekulách, používají se tvary jaké jsou v atomu vodíku i pro jiné atomy. Matematicky by to vyšlo i s jinými funkcemi.
A co? Objevujete Ameriku. V kvantovce jde o poznatek starý víc než 80 let, v klasické fyzice nějakých 200 let (diferenciální vs. integrální přístup): různé matematické konstrukce dávající stejné výsledky při popisu jedné a té samé reality. Že se něčemu říká orbitaly je dáno historicky, protože to tak kdysi pojmenoval Bohr. Jestli v tom hledáte něco víc a přicházíte na to, že reálně tam asi žádné elektrony nekolotají kol dokola jako planety, tak vězte, že to fyzici vědí už dávno.
Ostatně i Maxwell používal při popisu elektromagnetického pole jiné konstrukce, než používáme dnes. V jeho modelu založeném na kvaternionové algebře těch rovnic bylo poněkud víc než současné vektorově-analytické 4 (nebo dokonce jediná za použití relativistického tenzorového počtu), používal pojmy jako "proudová trubice", zatímco současné "siločáry" nikoli. Ale snad nikoho by nenapadlo, že ta proudová trubice nebo siločára je nějaký existující objekt! Nebo vás snad ano?
230 Odpovědí
28322 Zhlédnutí