nestíhá mladším kolegům/je vyhořely
Já mladší kolegy pustím před sebe a čekám co vytvoří a pak si vezmu jenom to know-how. Dělám to jak cyklisti, prostě jedu za prvním v závěsu a on mi rozráží vzduch.
Mladí kolegové zas třeba mají horší komunikační skilly, nebo jsou dost roztěkaní a nedokážou dotahovat, ne vše je zlato co se třpytí.
Ja som zacinal v korporate a nejakych startupoch ale skoncil som s tym, pretoze ta korporatna robota je uplne na hlavu. Bol som extremne frustrovany z toho, ze som na niecom pracoval pol roka, fakt som sa snazil, aby prisiel nejaky "vocas" a totalne to doprasil alebo to management poslal do kopru.
To je úplně normální, chce se to naučit procesně orientovat, být rád za hezký den a nehnat se k nějakým výsledkům, pak to člověk neřeší, dělat si svým tempem, jak to dopadne neřešit. Já jsem třeba rád, že si zajdu na dobrý oběd, udělám si kafe, pokecám s kolegy, udělám nějakou práci a jak dopadne, jestli to něco někomu přinese fakt neřeším.
Pro mě je korporát první volba, především banky/telco apod. Je to specifické, ale platí skvěle, jde tam spíše o stabilitu, nebojím se, že mi nepřijde výplata. Když ve firmě je šéf blb, co kde hoří každý termín a chce se ukázat, tak se s firmou rozloučím, a i po čtyřicítce jsem úplně v klidu, vydělávám masakr a totální spokojenost, mám čas na svůj život.
A to, že sem tam někdo hodí mojí práci do koše nebo nemá smysl neprožívám, pro mě jsou výsledek peníze na účtě a kvalita mého osobního života.