Bydlím v bytě, satáně se narodilo v covidové době . Uznávám, že dokud to nechodilo, bylo to těžší (mimina nějak postrádají vypínací tlačítka). Ale manžělka se snažíla být pořád někdě mimo (procházky, plavání, cvičení atp). Když začalo lézt a pak chodit, manželka byla s dítětem idálně pořád někde někde mimo, nebo šly do jiných místností, než kde pracuji. Snažily se mě nerušit, a obě se (vlastně tak nějak samy od sebe) naučily, že když mám sluchátka, nemají mě vůbec rušit, a když je nemám, tak se zeptají, jestli mohou rušit. A to většinou s informací typu „Máš jídlo na stole“, „Chceš kafe?“ atd. Jak malá vobluda vyrostla a začlenila se do kolektivu, začala nosit domu různé nemoci, a tak začalo občasné nechození do institucí. Takže jsme ideálně oba na HO a pracujeme. Vobluda ví, že pokud má někdo sluchátka, nemá ho rušit, a hraje si sama, nebo jí pustím něco na koukání, ale to vydží tak deset minut.
Chápu, mám jen jedno dítě, ale je pravděpodobné, že s více satany by to bylo asi náročnější. Ale jak to tu čtu, tak to skoro vypadá, že když máš dítě, tak se na HO nedá pracovat.
Teď mám pozici, že mě nikdo do kanceláře nenutí, ale stejně tam chodím dobrovolně. Za prvé je to malá procházka, a za druhé člověk v kanceláři občas podchytí nějaké nesmysly, které by na něj šly a nemusely, protože je utne hned v začátku.
63 Odpovědí
21161 Zhlédnutí