Tak základ jsou samozřejmě slovíčka. Ty se člověk naučí když je používá, nebo naslouchá. Ale co s nimi, že?
Pro mě bylo hodně důležité rozumět pořadí slov ve větě. Narozdíl od češtiny je v angličtině systém pořadí slov ve větě. SVOMPT = Subject Verb Object Mean Place Time. Doporučuju analyzovat anglické věty a najít v nich tyto katergorie. Pak člověk pochopí jak skládat věty, nebo jak rozluštit i to nejdelší souvětí.
Většinou je problém že se lidi snaží překládat českou větu do angličtiny slovo od slova. To je špatně.
Dále je hodně důležité naučit se naslouchat a rozumět - nepřekládat si to v hlavě, ale rovnou tomu rozumět. Když si to člověk překládá v hlavě během toho co někdo mluví, tak ztratí nit.
Dále je podle mě hodně dobré naučit se veškeré různé reakce, co používám v češtině, i v angličtině. Každý má nějaký styl řeči a nějak reaguje když mu kolega, nebo někdo jiný, něco něco říká. Třeba "no nekecej", "to snad ne", "to jako fakt?" atd... tak takové reakce by se měl člověk naučit i v angličtině aby mohl přirozeně reagovat když se s někým baví. Když se to člověk naučí, nemusí pak uměle kopírovat nějaké naučené fráze ale je prostě přirozený.
No a ohledně časů, angličtina jich má hodně, ale nejdůležitější pro lajka je rozumět, že u časů existují varianty prostý/průběhový. Třeba v češtině se řekne jinak "chodím do práce" a "jdu do práce" (používáme pro to jiné slovo chodím/jdu) ale obojí je "jít + práce" (go + work). Jedno znamená že teď tam zrovna jdu a druhé že práci mám, čili tam chodím. V angličtině to, že práci mám, vyjádřím přítomným prostým. "I go to work" - neznamená to že teď tam jdu, ale že tam pravidelně chodím. Kdežto "I am going to work" - znamená že teď tam zrovna jdu - jsem na cestě do práce.
Když k tomu člověk ještě přidá předpřítomný čas, který se používá v angličtině často, tak už na tom bude hodně dobře. Oba dva časy (minulý i předpřítomný) označují něco co se stalo v minulosti, ale rozdíl je v tom co chce mluvčí zdůraznit.
Když si člověk osvojí základní tři časy, jejich 2 varianty a k tomu předpřítomný čas, tak už podle mě dokáže rozumět nebo říci téměř čemukoliv/cokoliv.