Ahoj všeci,
téma diskuze mě inspirovalo k popsání svého vlastního příběhu, který se probíraného tématu sice spíš jen zlehka dotýká, nicméně….. Třeba to někoho zaujme. Momentálně je mi 48. Formálním vzděláním jsem ing. elektro – VUT elektrofakulta (obor elektrotechnologie), jak si nejspíš snadno spočítáte - z poloviny studovaná ještě za Husáka a existence článku o vedoucí úloze strany (hádejte které
) v Ústavě.
Vlivem řady osudových dějů, které nejsou pro téma diskuze podstatné, jsem se už cca. 20 let ocitnul zcela mimo obor. Abych přece jen aspoň nastínil situaci - dělal/dělám činnost typu "chlopec pro všechno" v soukromém činžáku a obchodu, apod..… zabývám se tedy činnostmi ve kterých se nároky na můj původní obor rovnají prakticky nule.
Před nějakou dobou se v mojí psychice cosi událo, říkejme tomu třeba krize středního věku, druhá míza či jakkoliv podobě….. bez ohledu na to jak onen pocit a z něj vycházející proces formálně nazvem - prostě jsem si řekl, že už mě dosavadní životní styl nebaví a tak se pokusím o změnu.
Zkusím ve svém věku vplout to IT proudu. Šílené, že?
Moje vstupní schopnosti – docela dobrá znalost angličtiny a němčiny (cca. 2 roky jsem kdysi strávil v Anglii a Německu) a dále velmi dobrá znalost počítání ve dvojkové soustavě, páč kdysi už opravdu hodně dávno jsem programoval v assembleru Z80 na Robotronech z NDR (to byli ti hodní pokrokoví Němci, kteří copy nacisti za WWII stříleli zásadně jen do vzduchu, na rozdíl od zlých západních nacistů z NSR
). Kupodivu si dvojkovou soustavu pamatuji furt – tedy ještě i dnes. Moje další znalosti, které by se s větší či menší dávkou fantazie daly vztáhnout k oboru IT, se omezovaly snad ještě na povrchní uživatelskou znalost Linuxu, protože domácí počítače moje i mého potomstva jedou právě na tomto OS.
Abych se vrátil k jádru v této diskuzi probírané tématiky. Úplně jako školák dychtivě uvažující nad tím jaký profesní směr dá své budoucnosti, i já jsem neméně rozdychtěně uvažoval nad tím jakým směrem se vydat. Usoudil jsem, že v mé situaci budou nejspíš nejvhodnější formální profesní certifikace, které nabízí řada firem. Mít nějaký aktuálně platný "papír" naznačující znalosti svého držitele, v tom jsem viděl tu správnou cestu vhodnou pro mou situaci. Nakonec copy krok č.1 jsem se rozhodl absolvovat cerfifikaci Cisco CCNA (rovnou tu složenou, nikoli rozdělenou na dva podkroky – ICND1, ICND2) – coby samouk, což, jak jsem následně zjistil, v Česku je krajně neobvyklé, zatím co např. v USA naopak zcela běžné. Opatřil jsem si tedy literaturu (zejména Wendell Odom, Todd Lammle), dále simulátory (Packet tracer, GNS3) a v neposlední řadě abych nebyl pouze naprostým teoretikem i nějaký ten skutečný hardware (1841, 26xxXM, 3560, 2960). Po cca. pěti měsících, kdy jsem se přípravě věnoval odhadem 3hod denně, jsem testem úspěšně prošel. Po pravdě řečeno, vůbec si nejsem jistej jestli to někdy skutečně využiju v praxi, ale ta cesta, která k dotyčné certifikaci vedla, pro mě představovala jedinečné mentální dobrodružství a ani na okamžik nelituju času a peněz, které jsem do toho investoval. Těžko se to popisuje, ale opět po dlouhé době jsem měl pocit, že má můj život nějaký směr, kterým chci kráčet, ale nechme filosofování…..
V současné době bych rád ještě pokračoval v CCNA security a CCNA wireless, ke kterým mi ona základní certifikace otevřela dveře. Také své povrchní znalosti Linuxu bych rád dostal na úroveň kdy zvládnu RHCSA. A pak? To se teprve uvidí… snad možná CCNP, RHCE???
Celým tím svým dlouhým feuilletonem jsem chtěl naznačit své přesvědčení, že je-li dostatek vůle a odhodlání, tak v zásadě nikdy na nic není pozdě.
66 Odpovědí
21225 Zhlédnutí