Textový formát je pro přenos přece jen trochu úspornější. Kde by tedy docházelo ke kompilaci? Na serveru nebo až na klientovi?
Úspornější? Co je pro boha úspornějšího na tom, když se po netu valí sem a tam pořád dokola ty samé tagy v podobě mnohabajtových stringů, jmen funkcí, proměnných, klíčových slov, syntaktického cukru, komentářů a jiného balastu, jehož sémantika se dá zachytit doslova pár bajty, nebo by se dal eliminovat zcela?
Ke kompilaci kódu by docházelo pokud možno přímo u autora kódu. Prohlížeč by obsahoval pouze VM.
Ty mnohabajtové stringy se docela dobře komprimují během přenosu. Kromě toho je velké množství skriptů a stylů minifikováno, když se dělá deploy. Jedno- či dvouznakový identifikátor zabere méně místa než celý node či odkaz na něj. Když porovnáš velikost souboru .java a .class, tak to moc velký rozdíl není, podobně jako .py vs. .pyc. Zdrojáky se však lépe komprimují.
Tak jednak je potom otázkou, zda javovský či pythoní bytekód je vhodný etalon (osobně ho nepovažuji za nic ideálního a strukturu .class jsem nestudoval, abych dokázal posoudit, kolik balastu obsahuje) - avšak sám, jakožto embeďák, můžu často porovnávat binární kód pro mikrořadiče s korespondujícím zdrojákem v C či C++. A tam je to celkem jasné. Pokud poměr u relativně hutného (oproti strojovému kódu) bytekódu nevychází dobře oproti zdrojáku, asi je něco špatně. Abych jen nekritizoval, tak za zdařilý považuji bytekód jazyka Lua.
A jednak je nevhodná celková koncepce, kdy statický web složitými kličkami dynamizuji. Komprimace je sice hezká, ale neřeší podstatu problému.
Bez uvedení autora to není citace. Navíc Kay nic takového neřekl, nanejvýš apud.
Takže většina toho, čemu říkáme citáty, zvláště ty latinské, vlastně podle tebe vůbec citáty nejsou. Prosím, držme se obecně přijímaného významu slov a nevymýšlej si pro ně své vlastní definice. Ale nešť - tak jsem přeparafrázoval Kayovy názory na to, jak by podle něj mohl vypadat web. Proč jsem schválně autora neuvedl, je snad zřejmé - většina lidí ani nemá svůj názor, jen kýve či kroutí podle toho, kdo daný názor vysloví. A to dnes bohužel platí i v politice a umění.