1. Erlang dokáže za chodu opravovat/upravovat kód. A autoři prohlásili, že tam typy nedali, protože se jim nepovedlo vymyslet jak na to.
Měl bys k tomuhle nějakej odkaz? Přijde mi divný, že by to zaznělo přesně takhle (že by tím důvodem byl právě hot code loading).
Bohužel. Někde jsem to četl. A klidně to může být kec, nestojí mi na tom můj světonázor :-)
1. Několikrát opakuješ obrat "nemá typy". To je minimálně zavádějící. Dynamické jazyky mají typy. Od staticky typovaných se liší jenom tím, jestli informaci o typu znáš (pozitivně, s jistotou) při překladu, nebo až v době běhu. V principu provádíš tu stejnou kontrolu, jenom jindy. Výhoda statických jazyků je v tom, že kontrolu provedeš (ve většině případů - viz 2) jenom jednou, zatímco u dynamického ji musíš provádět pořád dokola, za běhu.
Snažil jsem se bavit o statickém typování, nikoliv o staticky typovaných jazycích. A pro mě podstatný rozdíl je právě a hlavně v tom, že jsem schopen ten kód zkontrolovat při překladu. Jak píšeš. To, že při dynamickém typování ty výrazy si nesou typy, to jsem (doufám) nikde nerozporoval. Každopádně to nepovažuji za výhodu, ale za znouzecnost. Ale někteří tvrdí, že by to měla být výhoda.
2. Z bodu 1 přímo vyplývá, že statický jazyk má problém v situacích, kdy typ v době překladu z principu nemůžeš znát - to je ten příklad s načítáním JSONu, ale můžeš jich vymyslet bambilion jiných. Můžeš to řešit dvěma způsoby (možná i jinak, ale teď mě jiná možnost nenapadá):
A) buď máš k dispozici algebraické typy a (v době překladu neznámý) typ prohlásíš za nějakou nadmnožinu různých typů, v extrémním případě všech myslitelných a dál pracuješ s tímhle nadtypem
B) nebo typ zjistíš za běhu (dynamické typování!) a program podle typu větvíš, takže i v době překladu víš, že do určité větve ti jde už jenom určitý typ
Uváděl jsem příklad jakéhosi kódu s JSONem. IMHO pro staticky typovaný jazyk to není problém. Dokonce bych se troufal tvrdit, že je na to šikovnější.
Zajímalo by mě pár kousků těch bambilionu jiných, kde dynamické typování je vhodnější (nikoliv jediné technicky možné).
3. Někde jsi řekl, že do dynamických jazyků nejdou typy (při překladu) dodat. To není pravda. Stejně jako se u statického jazyka občas musíš uchýlit k dynamickému typování, můžeš u dynamického jazyka otypovat ty části programu, kde v době překladu víš, co tam bude za typ. A můžeš to i kontrolovat, úplně stejně jako u statického (viz např. u Erlangu Dializer). Dokonce by asi i šlo (ale nevím o žádném dynamickém jazyce, který by to uměl) třeba některé části programu otypovat staticky a u nich vyhodit kontroly typů za běhu.
Myslím, že to jsem nebyl já.
Prostě, ty dva přístupy se vzájemně nevylučují. Je třeba si jenom uvědomit, že u některých částí programu víš předem, s jakými daty může pracovat, u jiných částí to nevíš (ani u jednoho typu jazyka). Ty části můžou být různě velké.
Já vím.
Na druhou stranu s tebou docela souhlasím v tom, že udržovat tu část, kde typy znáš, co největší (a tím se vyvarovat runtime chybám) je docela dobrý přístup. Ale i kdyby ses na hlavu postavil, nemůžeš mít takových 100% programu. Někde prostě z principu věci dostaneš data, jejichž typ v době překladu neznáš.
Otázka narážela na tvrzení, že dynamické typování má nějaké nesporné výhody. To, že mám blbej jazyk, který to neumí, nepovažuji za výhodu. To, že typy neumím, také nepovažuji za výhodu (i když...).
Troufám si neskromě tvrdit, že celkem vím, jaký je rozdíl mezi staticky a dynamicky typováním. Ale ať nad tím dumám jak dumám, tak mi vychází, že dynamické typování je znouzecnost. Nemá žádné benefity. Pletu se?
1355 Odpovědí
131723 Zhlédnutí