Mohl by ses o tom trochu rozepsat?
Mám dva postřehy. Především v prváku je matika jednoduchá, přechod ze SŠ je tak plynulý a bez šoku, jako v Česku. Dává to smysl didakticky i pragmaticky, protože když student musí za studium platit, škola chce, aby v prváku nevyletěl a platil dál.
Styl výuky matiky (na BSc Hons) je od začátku zaměřený velmi prakticky. Na důkazy se moc nehraje, hodně věcí se sice dokazuje, ale často jde jen o nástin důkazu (a občas se prostě řekne, že důkaz je moc složitý, a přeskočí se). Kdo chce jít víc do hloubky, dostane přehršel referencí. No a hlavně zkoušky z matiky jsou v podstatě jen počítání, žádné ústní zkoušení z důkazů. Příklady nejsou triviální, takže zadarmo to rozhodně není, ale tak nějak se předpokládá, že kdo vypočítá v časovém limitu (ten bývá ve vyšších ročnících poměrně přísný) složitější příklady, tak teorii dostatečně chápe. Tohle platí tuplem pro budoucá informatiky a fyziky, kdo studuje čistou matiku, má pak pochopitelně další předměty, kde se jede víc teoreticky, ale s tím mám přímou zkušenost až na úrovni MSc (např. Galoisova teorie), to mi zase naopak přijde náročnější než v Česku magistr, ale to je jinou strukturou studia (MSc je v Británii blíže našemu PhD).
Celkově je ten systém IMHO lepší pro studenty i vyučující, protože není nic horšího než student-lempl, co je při zkoušce dutý a jen plácá hovadiny.
(Také je zajímavé, že mnohem větší procento něž v ČR absolvuje s vyznamenáním (“distinction”)).