V OAuth vystupují 4 subjekty:
- Autentizační server (k tomu se uživatel přihlašuje, třeba tam zadá jméno a heslo) – ve vašem případě Fakturoid
- Resource server, poskytovatel dat – server, který má data, ke kterým chcete získat přístup. Ve vašem případě také Fakturoid.
- Služba, která chce získat přístup – to je váš backend.
- Uživatel a typicky jeho prohlížeč – ten, kdo uděluje přístup službě ke zdrojům, váš uživatel.
Celé to pak vypadá tak, že uživatel chce vaší službě předat nějaké údaje. Takže navštíví vaši službu, ta ho přesměruje na autentizační server. Tam se přihlásí svými údaji a je přesměrován zpět na vaši službu, ale v rámci přesměrování získá i přístupový token. A tento token už může vaše služba využít pro přístup ke požadovanému zdroji.
Vtip je v tom, že uživatel nepředá své přihlašovací údaje k Fakturoidu vám, ale použije je přímo na Fakturoidu, kde třeba ještě může říct, k čemu můžete mít přístup. Třeba že můžete jen vytvořit novou fakturu, ale ne získat informace o ostatních fakturách (teoreticky, nevím, zda to tak zrovna Fakturoid má). Vy pak máte token (obvykle s omezenou časovou platností), který vás opravňuje v omezeném rozsahu volat služby Fakturoidu jménem uživatele.
Zároveň uživatel nemusí někde generovat nějaké tokeny a vkládat je do vaší aplikace, ale normálně se přihlásí na stránce Fakturoidu tak, jak je zvyklý.
Ta URL pro přesměrování právě svědčí o tom, že se používá přihlašování přes prohlížeč (pravděpodobně code flow). A je to URL, kam bude uživatel přesměrován po té, co se na Fakturoidu přihlásí. Tedy to musí být adresa, která je dostupná z uživatelova prohlížeče. Nemusí to být veřejná adresa, Fakturoid se k ní nebude připojovat, je jen pro toho uživatele (resp. jeho prohlížeč).