Základem pro mojí teorii (částečnou praxi) je základní znalost relativně moderního OS (Win 98 a novější, Linux desktop od něčeho, co bylo podobné Win 98 a novější). Tedy správce souborů, klikání, používání pravého myšítka, přehled OS (lišta, hodiny, menu, ...). To zvládá dnes téměř každý, tedy i náš BFU.
Viděl bych to zjednodušeně takto:
1. Domeček (home) je Tvoje složka, v tý si dělej co chceš, klidně si tam udělej složku hudba/filmy/fotky a jak je libo...
2. Tady (plocha) máš svoje oblíbený věci (prohlížeč, přehrávač, ...)
3. (obecné) Tady ten program prostě vypadá takhle, zvykni si
4. Nastavit repozitáře, dát mu k dispozici root heslo (nebo udělat sudo) a vysvětlit, jak si stáhne nový program. Zdůraznit, že tohle heslo se NEPOUŽÍVÁ nikde jinde, než při instalaci programu (nebo zmíněné sudo).
5. Najít web, který obsahuje seznam programů pro Linux roztříděný dle použití (aby si našel jméno toho, co bude kdy potřebovat) a dát ho do záložek
6. Pokud mu všechno pojede, zakázat v systému aktualizace
7. Vysvětlit základy (jak stáhnout hudbu z CD, fotky z foťáku, jak odpojit USB flash apod.)
Od této doby by měl BFU zvládat všechno sám. Skvělým příkladem je můj táta, který už takhle funguje pěkně dlouho s OpenSUSE 11.x. Prskal, ale zvyknul si a je spokojenej - koneckonců, umí to všechno, co potřebuje :-)
Samozřejmě důvodem instalace Linuxu na jeho PC byl přechod na nový HW (64bit) a absence licence k Windows...