To není specielně "česká" pracovní kultura, to je tzv. "moderní" pracovní kultura, kde zaměstnanec musí pro firmu žít a přímo dýchat, denně pracovat přes čas, v noci snít o tom, jak nějaký stupidní a nudný projekt zvládne rychleji a s větším nasazením, než kdokoli jiný na světě, ale nic nechtít, nic od zaměstnavatele neočekávat a hlavně proboha ne plat vyšší, než minimální. Je to celosvětový fenomén, což neznamená, že to je nevyhnutelné.
Samozřejmě pokud v tom člověk jednou je, není jiného východiska, než výpověď. Ale jako příklad můžu uvést dvě osobní zkušenosti. Při první z nich mě kontaktoval jistý headhunter, že prý jistá firma má zájem právě o mně. Líčil mi "dynamický" tým s úúúúúžasnými vyhlídkami "do budoucna". Když jsem se zeptal, co konkrétně požadují a co nabízejí, dostalo se mi odpovědi, že prý hledají jenom "vyjímečné" kandidáty. Tak jsem se obratem zeptal, co z nich dělá tak vyjímečného zaměstnavatele. Tímto náš rozhovor skončil.
Když se mi asi dva roky na to ozval jiný recruiter, který sám působil mnohem serióznějším dojmem a totéž platilo i o jeho klientovi, měl jsem zájem ale trval jsem na tom, že kromě pohovorů si chci taky neformálně popovídat s některým z mých připadných peerů v té firmě, který sám není vedoucím ani zakladatelem. Šéf s tím souhlasil, jednoho z nich mi představil a nechal nás asi hodinu se bavit sami v uzavřené místnosti, bez přítomnosti žádné další osoby. Dozvěděl jsem se tak, jaká je ve firmě doopravdy atmosféra, a nakonec jsem to místo přijal. Jsem tu dodnes a jsem tu spokojený.
86 Odpovědí
20091 Zhlédnutí