Ne tak docela. Kule je sférická střela používaná v historických zbraních, kulky si můžeš lízat a Projektil má pěkné písničky. Na vystřelené nábojnici zůstává dokonce víc stop než na střele, otisky vytahovače a vyhazovače, zápalníku, lůžka dna nábojnice, někdy i hrany vyhazovacího okénka nebo jiných částí zbraně, a to všecko je specifické nejen pro různé typy ale i pro jednotlivé vyrobené kusy. Na střele zůstanou stopy po uchycení v nábojnici, po vývrtu hlavně, a po všem s čím se setkala než se dostala do rukou experta. Mohly to být třeba kosti a součásti oděvu oběti, které při usvědčení pachatele zrovna moc nepomáhají. Tady je ve hře ta mechanoskopie, a nejen u zbraní, protože při setkání jakýchkoliv dvou objektů na nich zůstávají identifikovatelné vzájemné stopy. I po prstech toho kdo se nábojnice dotkl, jak zmínil JardaP, pokud na ní mastné kyseliny z pokožky působily delší dobu, je tam ten otisk docela slušně vyžraný, zvlášť byla-li mosazná.
U registrované zbraně je registrované pouze její výrobní číslo, nic víc. Pokud se na místě činu najde střela nebo nábojnice, expert z nich určí přibližně o jaký typ zbraně šlo, a potom se čeká. Chytí-li poblíž podezřelého s pistolí v kapse, ideálně s pár zbývajícími náboji od stejného výrobce v zásobníku nebo válci revolveru, je to jednoduché. Pošle se to všechno na expertizu a za chvíli se ví jestli to byl on nebo nebyl. Jinak nemá policie vůbec nic a nastupuje tradiční metoda - pátrání. Colombo je sice také jednoduchá pohádka, ale pro představu ujde, případ se prostě musí "vychodit" a při tom najít něco co povede k pachateli. Spisy takových nejasných případů proto bývají hodně tlusté. Ale učebnici kriminalistiky tu psát nehodlám, k tomu jsou povolanější.
Takže v okamžiku kdy se policii jakýmkoliv způsobem dostane do rukou nějaká zbraň, předá se do kriminalistické laboratoře, tam se podívají do databáze, jestli se nehodí do některé skupiny zbraní po kterých se pátrá, viz první odstavec. Pokud ano, provede se zkušební výstřel, nejlépe s nábojem od stejného výrobce a stejného provedení, protože jinak se stopy můžou dost lišit, a porovnávají se se stopami uloženými v archivu. Pěkně kousek po kousku, což je dost solidní vomrd. Dneska je to usnadněné tím že snímky mají v počítači, ale kdysi jenom s komparačním mikroskopem to byla fakt mravenčí práce na delší čas. Pokud se přitom zjistí dostatečná shoda znaků (nikdy není úplná, tuhle hranici musí posoudit expert podle svých dlouholetých zkušeností), je důkaz že zbraň byla použita při nějakém trestném činu, a začne vyšetřování. V tuhle chvíli nastává okamžik kdy se podle registru zbraní buzeruje nejprve její legální vlastník, a to je také jediný moment kdy je registrace zbraní užitečná. No, možná ještě k tomu že si zbraň nemůže koupit nezletilý nebo trestaný, ale sehnat nelegální není zase tak těžké, když někdo opravdu chce. Viz Paříž, kde pár týdnů před Bataclanem chytili afrického bezdomovce s Kalašnikovem, když policii vysvětlil že ho našel u popelnic, tak ho zase pustili. Ani u nás to není problém.
Ten émerický experiment, kdy měl mít každý zápalník vytvořený specifický vzor a při výstřelu "podepisovat" zápalku v nábojnici, měl sice velkolepý sluníčkářský hype, ale ve skutečnosti z toho nakonec byla jen splasklá bublina a pumpa na peníze jak od státu, tak od střelců i výrobců zbraní. Ony totiž děje při výstřelu jsou u samonabíjecích zbraní mnohem složitější než třeba u zlamovací lovecké dvojky, ta nábojnice tam vykonává několik složených pohybů, takže ten ani ne milimetrový otisk může být různým způsobem rozmázlý a poškozený, což ve většině případů znemožní (a také spolehlivě znemožnilo) jeho jednoznačnou identifikaci. Takže se takový důkaz dostává na úroveň potvrzení otcovství podle krevních skupin, čili mohl to být tenhle a milion dalších, nebo tenhle a čtyři miliony dalších to být nemohli. Solidní jistota, žejo. Jenže to fanatickým imbecilům jako je Hitlery Klingon nevysvětlíš, ti mají svojí pravdu, svatou a nevyvratitelnou.
Ještě k té zápalce, ta je z velmi tenkého plechu a při výstřelu se z nábojnice tlakem povysune, což je zase věc závislá na mnoha věcech včetně rychlosti otevírání závěru, a dokáže na sobě uchovat nejen důlek po zápalníku, ale i solidní obraz otvoru v lůžku, kudy prochází ten zápalník. Včetně výrobních nepřesností a vůlí ve zbrani, ten otvor může být oválný, vyosený, ani ten zápalník není úplně uprostřed... Lepší než nějaké výrobní číslo. Prostě je to velká věda a za rok se to naučit nedá, tak tohle ber jako lehký úvod do první lekce ;-)
2912 Odpovědí
471727 Zhlédnutí