Tady bych Vám k tomu pánové rád řekl jediné:
Kde není žalobce, není soudce, pokud máte "celkem dobré argumenty, proč to máte v pořádku", na soud nejspíš nedojde, protože soudy se táhnou řadu let a jsou nevyzpytatelné, on totiž ani Microsoft ani nikdo jiný nechce náhodou takový soud prohrát, protože i když u nás nemáme zvykové právo, dost možná by se k danému rozsudku přihlíželo při příštích soudech. Navíc se lze odvolávat prakticky do nekonečna, soudy se mohou protáhnout na celé desetiletí.
Kdy na soud dojde:
- máte naprosto nelegální software
Kdy na soud nedojde:
- máte pololegální software a je evidentní, že se budete bránit všemi prostředky a máte na to zjevné zdroje
Kdy na soud možná dojde:
- máte pololegální software, jste tučná ryba nebo z vás chtějí udělat exemplární případ, což půjde jen v případě, kdy se nebudete aktivně bránit a soud se neprotáhne na desetiletí
V posledním jmenovaném případě je přípustná dohoda, kdy vy sice na oko prohrajete, posypete si hlavu popelem, ale Microsoft se s Vámi dohodne na nějaké formě kompromisu. Leda byste měli velmi nemotorného právníka nebo velmi zapáleného soudce.
Konkrétně pro Microsoft nejsou soudy zdrojem příjmů, a i pololegální software je pro ně přijatelnější než nelegální.
Oni samozřejmě proti pololegálním software chtějí zasáhnout, dost možná jsou schopní to i nakonec vyhrát, ale v našem právním prostředí mají vyšší stupeň právní ochrany zločinci před oprávněnými.
Udělejme si příklad na mobilním telefonu:
Kdo z Vás má pocit, že software v telefonu není software?
Prodáte telefon a vy z něj jako smažete i operační software včetně všech verzí software?
Co takový soudce, co když daroval svůj starý telefon své vnučce, smazal všechen software a nebo jednal v dobré víře přiměřeně potřebám ochrany původního vydavatele software? Jak vidíte, pokud dokážete, že i soudce se možná nevědomě dopustil stejného zločinu, za který jste tu souzení, pak je to dostatečný důvod pro jeho odvolání pro podjatost. Takže potřebujete soudce, který žádný telefon nevlastní, žádný software nepoužívá, ale přesto je odborníkem na software. No a hledejte ho.
Další metodou je zdržování a průtahy, všechno se to může táhnout desítky let.
Microsoft by tak dlouhým soudem pouze prokázal svojí neschopnost.
Nehledě na to, že soudce pod takovými argumenty, kdy se vlastně i on sám mohl dopustit nezákonného jednání, jeho požadavky zamítne. Ano, celé to je jen o šikovnosti právníka.
Dále, omezení týkající se software, tedy obor oprávnění s nakládáním se softwarem přechází na nového nabyvatele práv v původní nezměněné podobě. Je to stejné jako s písničkou, pokud si koupíte právo k poslechu písničky, nemůžete jí pouštět na firemní oslavě, protože to je jiné právo, ale můžete si jí pouštět na své zahradní oslavě s rodinou. Nedá se tedy jednoznačně říct, že by kupující použitého software byl v nějaké výhodnější pozici než původní nabyvatel, naopak je v pozici HORŠÍ, protože při nabytí nového software se nějaké čtení "neplatné" EULA dá pochopit, ale pokud nabývám software z druhé ruky, předpokládá se, že si tato pravidla prostuduji lépe a budu se jimi více řídit než původní vlastník. Původní vlastník si koupil novou věc a věnoval jejímu užití přiměřenou pozornost, ale při koupi použitého software bych tomu měl věnovat zvýšenou pozornost právě z titulu, že se jedná o použitý software, cena tu nehraje roli. Já v takovém případě vystupuji jako původní nabyvatel práv, ale paradoxně se pro mě EULA stává závaznější právě z toho titulu, že používám použitý software a měl bych užití tohoto software věnovat vyšší pozornost, protože použitý software vyžaduje zvýšené úsilí z důvodů předejití porušení autorských práv.
285 Odpovědí
126477 Zhlédnutí