Ten pevný počet inode je dost velká nevýhoda extX souborových systémů. Když si uděláte málo inode a máte moc-moc-moc malých souborů, může se stát, že nový soubor už nezapíšete, i když místo je. Ty inode samozřejmě zabírají místo.
Pokud tedy víte, že na disku budou jen velké soubory, jde při formátování použít mkfs.ext4 -T largefile nebo dokonce mkfs.ext4 -T largefile4, což udělá míň inode a bude víc místa. Vysvětlení je v /etc/mke2fs.conf.
Daleko lepší využití místa na disku a také dynamickou alokaci inode má XFS, takže mkfs.xfs