Jen pro nás nezasvěcené, co si pod tím máme představit?
Třeba, že si spousta aktuálních studentů netroufne (veřejně) jakkoliv školu kritizovat, protože se bojí, že jinak by taky nemuseli dostudovat.
Zvyšování prestiže je (byla?) dlouhodobá akce, kdy vedení školy házelo studentům klacky pod nohy za účelem toho, aby jich co nejvíce vyletělo. Viz výrok jednoho z těch dvou zmíněných pánů (už si nepamatuju, který z nich to byl, ale oba dva jsou stejní šašci, tak je to jeno) ... "Chceme vytvářet elitu, ne vzdělávat masy". Důsledkem byl zlatý hřeb studia, státnice z cca 30 předmětů místo původních 4, ovšem z každého předmětu se člověk musel naučit podobný rozsah, jako to bývalo u těch 4. První rok po této změně vyletěla od státnic spousta lidí, včetně těch, kteří měli prospěchové stipendium. Na magisterském stupni to vypadalo podobně.
Pak spousta drobností, například to, že snad ve všech předmětech se zpřísnily zkoušky. I ty, které před tím byly relativní dávačky, jsou teď celkem peklo. Např. teorie obvodů (trochu fyziky kolem kondenzátorů a polovodičů v prvním semestru), která za nás byla více-méně pro zajímavost a učitel rád dával jedničky (Ačka), tak už dva roky po mně se z toho stala noční můra. Navíc studium je nastavené tak, že člověk buď vyletí v první polovině prváku (což je normální a dá se řešit) nebo v polovině třeťáku/od státnic, což znamená 3-5 let života v prčicích.
Další drobnost je ta, že před prestiží byl FIT zaměřený "hodně na praxi" (samozřejmě v rámci vysokoškolského vzdělání, které má za úkol dávat především teoretické základy). Sice člověk musel dělat hodně projektů přes semestr (zatímco lidi na humanitních oborech měli přes semestr relativně volno, my jsme dost často (samozřejmě ne pořád) makali od rána do večera), ale precizně vypracované a vymazlené projekty člověku hodně ulehčily zkoušky - v 1 předmětu jsme získali 30bodů z 30 možných za projekty + 10 bonusových celkem. To jest 40 bodů z celkových 100 možných (30 projekty + 70 zkouška). Na zkoušku by nám potom "stačilo" 10/70, abychom měli v součtu 50/100, což znamená trojku z předmětu. (Já jsem dostal nějakých 55/70, což znamená hodnocení 1; přičemž kdyby se počítala pouze zkouška, měl bych 2.) Po prestiži se zavedly minima ze zkoušek (před tím byly jen z projektů). Např. v tomto předmětu (rok po mně) bylo minimum na zápočt (z projektů) 10/30 a minimum ze zkoušky 40/70. Samozřejmě zkouška se velmi ztížila, dát 40/70 bylo celkem nereálných - co jsem viděl zadání, tak bych dal tak 15, možná 20, takže bych předmětem ani neprolezl. Negativní důsledek tohoto opatření byl v tom, že se všichni na projekty vykvákli - přeci jen jsou dost časově náročné a pokud stejně člověk musí dát 40/70 ze zkoušky a nehoní známky, proč by se otravoval. Tím se FIT dostává na úroveň ostatních univerzit, kde se klade důraz především na teorii a praxe se vynechává. Jeden z klíčových důvodů, proč jít na FIT, se vytratil.
Další nepříjemnost je ta, že na FITu už nechtějí zůstávat studenti, z kterých by byli dobří učitelé (pro nezasvěcené - po ukončení magisterského stupně (titul Mgr nebo Ing) lze na škole pokračovat v doktorandském (postgraduálním) studiu (titul Ph.D. za jménem - dříve se dával CSc.) a studenti doktorandského studia, mimo svých jiných akademických povinností, zároveň učí. Nejprve jenom laboratoře/cvičení, přednášky až o dost později. Bohužel cvika jsou to, co dá člověku při studiu na výšce nejvíc a když škola znepříjemňuje život člověku jako studentovi a chová se k němu jako k póvlu, tak asi těžko bude chtít na škole zůstat učit, má-li jinou možnost. A kvalitní lidi jiné možnosti mají...
To je jenom z toho, na co jsem si zrovna vzpomněl. Samozřejmě na FITu je spousta skvělých věcí a musím říci, že tříleté bakalářské studium na FITu byly hezky strávené 4 roky života (upřímně, neznám moc lidí, kteří by to peklo prošli za 3 roky, standardní doba je 4-5), ale kdybych se měl znova rozhodovat, hodně bych zvážil, jestli mi to za ty nervy stojí.
47 Odpovědí
26030 Zhlédnutí