Tohle myšlení - že když to nezajímá třeba uživatele JardaP, tak je to k ničemu a určitě to nezajímá nikoho - mi připomíná chování Poetteringa. Ten si taky myslí, že když to je dobře podle něj, tak to bude vyhovovat všem.
Mozna by ses tedy mel rozepsat o tom, komu presne paralelni start zachrani zivot. Na strojich s plotnovym diskem te to moc nevytrhne, protoze kvuli tomu akorat budou drncet hlavy disku a zrychleni nebude zrovna zazracne. Na strojich s SSD take ne, protoze start je znacne zrychlen uz tim, ze neni nutne prestavovat hlavy a nekolik dalsich vterin ti muze byt ukradeno. A sluzby, ktere jsou tak kriticke, ze extra minuta startu zpusobi pad ctyriceti letadel nebo vymreni celeho oddeleni intenzivni pece, by nemela viset na jednom serveru - viz HA. Co ale na serveru zarucene potrebujes, je stabilni a odladeny init system, ne takovy, ktery ti kazdou chvili neco rozesere. A tim systemd zdaleka neni a kdovi, jestli kdy bude.
Praxe ukazuje, ze uzivatele jsou ochotni snaset i start Widli, ktery trva celou vecnost a nasledne si pak jeste aspon deset minut (ne-li dve hodiny) kousou nehty, nez dobehne widloupdate a update antiviru. Tak opravdu nevim, proc je nutno resit paralelizaci startu sluzeb na Linuxu s vyhodou zrychleni tartu o pul minuty. Z hlediska uzivatele by bylo mnohem prinosnejsi, kdyby na kazdem stroji bez vyjimky v Linuxu fungoval suspend a hibernate. Linux, az do doby, nez se objevil systemd, byl OS, ktery se nemusel restartovat jako Widle. Zrychlei startu je tedy mnohem mene zajimave, nez funkcni a rychle probuzeni z hibernace.