1. na stravenky se nevrací normálně
Jojo... na jednom předchozím pracovišti se soukromé dluhy mezi kolegy
půjčené v hotovosti vracívaly ve stravenkách :-D
2. musíš na ně myslet, nosit je ssebou, vytahovat je z peněženky, počítat...
3. teď ani nevím, dá se zbytek nákupu po stravence zaplatit kartou?
4. zaměstnavatel za tu stravenku zaplatí víc => místo 1000 ti mohl dát třeba 1100 (i když část je daňově uznatelný náklad, takže těžko říct, jak by to vyšlo zdaněný)
...popravdě nám teď zaměstnavatel zavedl stravenkové karty, takže vracení na stravenku odpadlo. Ale pořád je tam denní limit asi 500 Kč, takže se člověk v krámě musí zamyslet. Vlastně už 800, ale nad 500 si musím pamatovat pin, a ten si nepamatuju. A kartu neberou všude - třeba malí obchodníci můžou brát papírové stravenky, za které následně nakoupí někde v sámošce... tohle s kartou nejde.
Stravenky jsou takové "podřadné peníze", které při shodné nominální hodnotě poskytují menší svobodu užití (směnitelnost). Rozuměl bych tomu, že u lidí s opravdu nízkým příjmem asi mají motivovat k nákupu jídla - nejde za ně nakoupit chlast, nejdou naházet do automatů, nejde v nich zaplatit přemrštěný nájem. U vrstev s průměrným a nadprůměrným příjmem je to pro uživatele (zaměstnance) čistý opruz. Pokud nežiju od vejplaty k veplatě, tak prostě utratím stravenky za cokoli, za co utratit jdou, a tím pádem mi ekvivalent v hotovosti zůstane v druhé kapse (na účtu) - jenom s tím mám starání navíc. Možná mě to má motivovat k tomu, abych měl každý den teplé jídlo? Zajisté z hospody... ale tam bych chodil stejně, v kuchyni jsem dost neschopnej (minimálně časově neefektivní).
Měli jsme donedávna opodál jednu školní jídelnu, která vařila i pro veřejnost, ovšem stravenky nebrala. Takže jsem mohl hledat v okolí snesitelnou hospodu, která bere stravenky, nebo jít do velmi slušné školní jídelny za půlku či třetinu, ovšem za hotové. Přebytky stravenek se dají utratit v nemnoha velkých sámoškách, které jsou buď daleko, nebo mě nelákají sortimentem / cenami apod. Dvě slušné sámošky, co mám přes ulici, stravenky neberou. Utratit stravenky znamená cestovat kamsi autem, přitom omezení na 500-800 Kč denně.
Pokud se týče srovnání na výplatní pásce, tak je tam ta nuance, že z hodnoty stravenky si řádově půlku platím sám, ze svého čistého příjmu. Kdybych dnes odmítl stravenky, dostanu na účet bez řečí tu svoji cca půlku v hotovosti, a zaměstnavatel mi možná přisype "svůj příspěvek na stravenky" snížený o všechny daně a "daně", které z toho bude muset odvést. V zásadě bych se zřekl té úlevy na daních. O kolik by to bylo všechno jednodušší, kdyby "příspěvek na stravu" byla odečitatelná položka v daňovém přiznání (paušální snížení základu daně). Když už teda stát chce dělat hodného strýčka.
Ona je ve finále otázka, jak si mocipáni vyhodnotí, že jejich relevantní voličská základna stravenky vnímá, a jestli jim to pořád ještě stojí za to. Tu a tam vnímám jakési mediální pokusné balónky, možná hlavně od posledních voleb.
Je myslím dost jasné, kdo nominálně vydělává na procentech za provedenou stravenkovou platební operaci. Pokud mohu soudit, zaměstnanec ani stát na stravenkách nominálně přímo škodní nejsou. Možná díky tomu se to tak dlouho udrželo.
Modulo všelijaké jalové konotace s rovnou daní, superhrubou mzdou, zjednodušením daňových přiznání, celkovou daňovou zátěží a souvisejícími dalšími pokusnými balónky z poslední doby... od "revoluce" jsem viděl už všelijaké kotrmelce v daňové legislativě, ale nevybavuju si, že by se mi někdy snížily daně.