Mně naopak věk 25-30 přijde na vyhoření častý. Ale mnozí na to prostě nejsou náchylní. Vysoká míra nadšení je v tomto riziková, můžou mít pak tendenci věnovat (skoro) veškerou energii na jeden "projekt" (typicky práce), s pocitem že osobní vztahy vlastně nepotřebují (kamarádi, partner).
V takové situaci dle mého názoru často nestačí jen vyměnit jednu práci za jinou. Raději (také) rozšířit své "aktivity". Protože ten stav "jako dříve" je obvykle důvod (v kombinaci s jinými faktory), proč se do problému dostal, jen se to nějakou dobu drželo.
Rychle se z toho dostat? Já myslím, že pokud to zašlo trochu dál (a zní mi to tak), málokdo se z toho pak dostane rychle nebo snadno. Pak třeba má pocit, že už ho vlastně nebaví vůbec nic, atd. Ale to prostě nejsou argumenty - protože není jiná rozumná cesta než se z toho dostávat, i pokud to bude delší a těžší. Tyhle nálady mívají složku s dost velkou setrvačností, 2 týdny alespoň (i s nenávykovými léky).
Zdroje vyhoření jsou do velké míry individuální, bude se muset zamyslet. Jak bylo zmíněno, pohyb je dobrý, i z jiných věcí co ho bavily se jistě dá vybrat. Samozřejmě rozumně jíst, spát a tak. Podpora osobními vztahy je pěkná, ale asi těžko to výrazně změní v krátkodobém horizontu a mizerném psychickém stavu. Pokud se celkově nebude zvládat zlepšit za měsíce, pak zvážit i odbornou pomoc (psychologa/psychiatra).
Alkohol na tu situaci nedoporučuji. Tohle jistě není otázka jednoho dne nebo dvou. A dlouhodobé pití... no prostě tady je alkohol více rizikem než pomocí. Taky proto, že při střízlivění se může cítit hůř než před pitím a co pak?