Wikča (munice pro obe strany
)
Argumenty pro existenci BohaFilozofické argumenty (tzv. důkazy) pro boží existenci byly jako součást přirozené teologie a teodiceje vytvořeny scholastickými filozofy, přičemž hlavní vklad přinesli Anselm z Canterbury a Tomáš Akvinský.
Ontologický důkaz tvrdí, že Bůh existuje nutně či samotnou definicí boha, tj. boží existence je přímým důsledkem vlastností boží přirozenosti.
Kosmologický důkaz říká, že existence vesmíru je kontingentní skutečností závislou na existenci Boha.
Teleologický důkaz tvrdí, že struktura a různé vlastnosti vesmíru, např. pozorovaná vysoká míra jeho komplexity závisející na přesném nastavení fyzikálních konstant, vyžaduje Boha, který vesmír takto navrhl či zamýšlel.
Mravní důkaz zakládá boží existenci na prosté existenci konceptu dobra a zla.
Další argumenty pro existenci Boha, již nepocházející ze scholastické tradice a nemající charakter filozofického důkazu, jsou
argument zkušeností: Bůh existuje, protože jsem pocítil jeho působení na vlastní kůži
prožitky blízké smrti – někteří lidé, kteří prožili zážitek blízké smrti, tvrdí, že se setkali s Bohem
Pascalova sázka (viz Blaise Pascal), podle níž je životní strategie orientovaná na Boha výhodnější, jelikož věřící získá víc než ateista, pokud měl pravdu a Bůh opravdu existuje, a ztratí stejně tolik jako ateista, pokud žádný Bůh není. Pokud ovšem není, je orientace na něj klamná a může vést ke zklamání.
Argumenty proti existenci BohaZákladním argumentem pro ateismus a tedy proti existenci Boha resp. pro zpochybnění jeho existence je
nemožnost jeho průkazu.
Každý důkaz je posuzován lidmi a jiní lidé jej vždy mohou zpochybnit. To platí i obráceně – neexistenci čehokoli lze zpochybnit stejně snadno. Základem vědeckého ateismu je skeptický princip formulovaný jako
Occamova břitva, který je v tomto případě užit tak, že existence Boha je považována za nadbytečnou hypotézu.
Morálním argumentem pro neuznávání Boha, bohů, mimolidských bytostí a zázraků je, že důvodem jejich božství je únik před lidskou zodpovědností.
Historickým důkazem lidského původu myšlenky (zejména všemocného) boha považuje samu historii náboženství – nutnost jeho sdělení a hledání.