@Martin Sivák:
Předně, já zde neobhajuji OSA. Jejich postupy jsou mnohdy velmi podivné - nicméně, v právním státě má každý možnost prosazovat svoji myšlenku a obhájit si ji před soudy. Potud k OSA.
Co se týče volného užití, vím, že existují názory, které citujete. Existovaly už roky, ale vždy jsem zastával názor, že se jedná o špatný výklad práva. ESD nakonec v podobné věci rozhodl, což nemá descendentní vliv na rozhodování českých soudů. Má to ovšem vliv na to, jak se i české soudy budou dívat na uplatnění příslušné evropské směrnice.
Zmínil jste poslech hudby. Podle mě je zásadní rozdíl, když je hudba vysílána (obvykle v nižší kvalitě - rádia či hudební televize nemají zrovna dobrou kvalitu); ta hudba Vám není k dispozici, nemůžete se rozhodnout, kdy si ji pustíte, jestli máte zrovna náladu na to, či ono. A je rozdíl, když si tu samou hudbu, kterou slýcháváte v rozhlase, opatříte jako nahrávku, kterou máte plně k dispozici, můžete si ji pustit kdykoliv, kdekoliv, pozastavit, ... Nelze tedy dovozovat, že když je něco vysíláno, že si to smíte pořídit i jinou cestou.
Dále, jakkoliv nemám OSA rád, tak zastupuje umělce - funguje tam určitý způsob přerozdělení peněz, ale ten mě víceméně nezajímá. To je oblast zájmu mezi umělci a OSA. Pro mě je tím, kdo poskytuje licenci k užití díla autor, nebo ten, na koho výkon práv úplně, nebo z části převedl. V našem případě je to OSA ex lege. Opět, mě nezajímá, že OSA má výsadní postavení ze zákona, to je věc umělců a OSA a zákonodárců.
Podle mě je bez pochyb, že nemohu užívat dílo, ke kterému nemám práva. Právo užití může vzniknout různými způsoby, většinou vzniká kupní smlouvou nebo konkluzí: zakoupením nosiče, stažením veřejně přístupného díla. Zde je ovšem jedno velké ALE: pokud se chci dovolávat toho, že je dílo k volnému užití, musím k mít důvod si to myslet. Buďto mi tuto informaci nějakým způsobem sdělil držitel práv (např. přípisem k filmu, že je volně k užití), nebo to musí být všeobecně známá informace. Jinak nejste v dobré víře a nemáte se cizího díla dotýkat.
Přiměřeným zásahem do práv vlastníka mohou být hraniční situace. Např. užití díla k nějaké studii, rešerši - tedy tam, kde není účelem rozšířit publikum, aniž by autor dostal odměnu. Pokud ale jde o užití, kde by mu za správných okolností odměna náležela, jedná se o nepřiměřený zásah do práv. Zde vůbec nejde o výši té částky, jestli jde o pět korun nebo o pět set, ale právě o tu přiměřenost. Dalším přiměřeným zásahem by bylo např. to, že byste vyprodal celé kino, z tržby odvedl podíl, ale do hlediště byste pustil zdarma ředitele kina, nebo zástupce české distribuce apod. - opět, v kontextu, jedná se o přiměřený zásah.
Myslím, že jste si spletl pojem přiměřenosti se závažností (tj., řekněme, s výší škody). Nepřiměřený může být i méně závažný zásah do práv, než jiný, závažnější, který bude považován za přiměřený. Příklad: moje dítě dostává kapesné 150 Kč na týden. Pokud mu někdo sebere 100 Kč, je to nepřiměřeně moc. Pokud mně někdo sebere 100 Kč, nebudu to vůbec řešit a oželím je. Závažnost stejná, relace (přiměřenost) jiná.